Já, trendy a série Need for Speed. (Jak to jde dohromady?😀)

Začnu trochu zeširoka. U svých synů si totiž všímám, že každý má své specifické herní zaměření, což samozřejmě není nic neobvyklého. Oba pochopitelně taky hrají kdeco, ale přesto je velmi patrné, že jeden je vyloženě na Minecraft a druhý na Total War všech druhů. Společný bod však mají třeba v Meierových Civkách. Čeho jsem si ale všiml u obou, je to, že například skoro nehrají střílečky a už vůbec ne vesmírné simulátory nebo právě třeba i závodní hry. Opravdu jsem je asi nikdy v životě neviděl pařit nějaká auta.

Každý z nás má své herní preference a myslím, že i u mě jste si už mohli všimnout, že mám nejradši žánr RPG, survival a vesmírné simulátory. Na druhou stranu ale taky miluju strategie, ať už válečné nebo budovatelské, realtimové nebo tahové. Mám ale rád taky „obyčejné“ střílečky a vůbec akční hry, anebo i taktické a stealth hry… Ale abych se dostal k meritu věci – miluju totiž taky auta. Je teda fakt, že zrovna simulátorům neholduju, ale arkády jako Burnout nebo právě Need for Speed mě provází celý můj život. Obecně bych tedy řekl, že mám prostě rád žánrově takřka všechno.

Trochu jsem tedy přemýšlel, čím by tyhle preference mohly být způsobené, a napadlo mě, že v dnešní době je to hodně o dostupnosti a internetu. Tím pádem se k nám totiž snadněji dostává vše, co je zrovna „in“ (Říká se to ještě? 😀 ). Takže vlastně není divu, že oba ze synů si prošli obdobím One Piece, Naruto a já nevím čím vším ještě. Mně osobně tohle vůbec nic neříká a vůbec mě to nezajímá, ale vidím, že celé tohle anime či manga je dnes vlastně hodně populární. To stejné je Minecraft, který zjevně také pořád hodně frčí a já ho mám taky rád.

Proč ale já osobně nejsem tolik vyhraněný a mám rád vše od RPG až po auta či hokej? Je to prostě a jednoduše mnou, anebo je to možná dáno tím, že v devadesátých letech se k nám trendy dostávaly pomaleji?

Vzpomínám si totiž, že v úplně útlém dětství jsem hrál prostě to, co bylo. A co bylo? Byl Wolf 3D, Doom 1 a 2, Prince of Persia či jiné plošinovky - a právě třeba různá auta. Kam mi paměť sahá, tak to byly tituly jako Stunts, Test Drive, Lotus nebo třeba Formule (a motorky).

Mám pocit, že dnes je tedy těch trendů díky snazšímu šíření víc, a každý se chytne toho svého. Hodně tedy frčí to anime nebo starší syn třeba ujíždí na Warhammeru. Ale je to zkrátka pořád takové roztříštěné… Zatímco za nás prostě přišel Tony Hawk, Avril Lavigne zazpívala Sk8er Boi, a tak jsme všichni byli taky skejťáci. Potom vyšlo první Rychle a Zběsile a prostě jsme se všichni zbláznili do vytuněných aut, což právě skvěle vytěžila série Need for Speed, především s díly Underground 1,2 a Most Wanted.

Takže když se ještě vrátím před mé vlastní vnímání nějakých trendů, tak bylo prostě to, co bylo, a možná tedy právě proto mám rád všemožné žánry. Na začátku mě totiž neovlivňovalo nic než to, kolik her bylo k dispozici. Nemohl jsem si tehdy prostě říct, že mám rád třeba Knight Ridera nebo Zmiji, tak budu vyhledávat a hrát takové hry. Tak to tehdy moc nefungovalo. A právě například k Need for Speed jsem se dostal tak, že ho někdo jednoduše měl. I u svých vrstevníků vnímám, že pokud ještě vůbec hrají hry, tak sice mají samozřejmě své oblíbené žánry, ale obecně také hrají tak nějak všechno. Proto si myslím, že je to dáno právě tím, že vše nové pro nás tehdy bylo vítané a vzácné.

Jestli si to vybavuju dobře, tak jsem asi jako úplně první díl viděl Need for Speed III: Hot Pursuit z roku 1998. Bylo to tehdy u kámoše, který zrovna dostal nový joystick, na němž tehdy hrál úplně všechno. Víte co, přece nebudete hrát na nudné klávesnici, když máte něco tak nevídaného jako je knipl. 😀 Takže samozřejmě i Needy jsme u něj hráli právě na páce, stejně jako třeba Fifu 99. 😀 No masakr. Nicméně mám úplně v paměti, jak fotorealistická grafika to tehdy byla. Ta auta měla úplně luxusní odlesky a nic lepšího už prostě nemohlo být. Lamborghini Diablo, případně Corvetta C5 či Ferrari F50, to byly ikony té doby, a já si je vždy vybavím, když na to vzpomínám. (Synové by se teď divili, co jsem to použil za divná zaklínadla. 😀 )

Avšak první hrou z této série, kterou jsem měl i já sám na našem „hlavně ne na hry“ počítači, byl Need for Speed II (1997). Bylo to tedy krátce po mém seznámení s trojkou, takže odlesky a podobné grafické orgie jsem musel oželet, ale i přesto jsem si s touhle hrou užil nemálo zábavy. Tady se mi vždy hned vybaví tři věci – McLaren F1, načítovaný školní autobus a stejně tak načítovaný Ford Indigo. Takže zatímco u kámoše jsme si užívali kniplové naháněčky s policií ve třetím dílu, tak doma jsme zase s jiným kámošem valili dvojku, kdy jeden měl rychlou káru a druhý autobusem brzdil protivníky. Prostě týmová hra jak se sluší a patří. 😀

Nicméně Need for Speed 1 mě ale úplně minul a vlastně nikdy v životě jsem si ho nezahrál. A přitom to bylo na poli závodních her vlastně to největší zjevení, které už se nikdy neopakovalo.

Tento díl vyšel už v roce 1994 pro konzoli 3DO, a to pod názvem Road & Track Presents: The Need for Speed. Už tehdy za hrou stála společnost Electronic Arts (EA), ale bylo to až poté, co ji o pár let dříve koupilo studio Distinctive Software, jež právě mělo předtím na svědomí také Test Drive nebo Stunts. Verze pro osobní počítače se systémem DOS si však musela ještě téměř rok počkat a další více než rok pak ještě trvalo vydání pro Playstation a Windows. Tyhle novější verze pak hru v mnohém vylepšovaly, zvýšily FPSka, počet soupeřů apod. Legendární série tak odstartovala dlouhou pouť, která se píše dodnes, a to už je panečku třicet let!

Dále do mého života přišel čtvrtý díl s podtitulem High Stakes z roku 1999, a ten se mě už týkal velmi intenzivně. Vlastně by se dalo říct, že patří mezi mé top tři díly. Ta hra měla všechno. Skvělou hudbu, skvělé filmečky, policii, sázky o auto, pěkně zpracované kabiny, nutnost auto i opravovat, prostě všechno. Tady si zase vždy vybavím BMW Roadster Z3, Mercedes SLK 230 a Ferrari 550 Maranello. Ach ta nostalgie.

No ale co dál? Dál už nic… Tedy pro mě nic…, alespoň na čas.

Skutečně tohle byl na nějaký čas poslední díl, kdy mě tahle série zajímala. Po čtyřce totiž přišel díl s podtitulem Porsche Unleashed z roku 2000, a to mě teda absolutně nechytlo. Přitom si uvědomuji, že pro mnohé z vás to jistě je také jeden z těch lepších dílů. Pro mě nebyl. Nějak mě nudilo to zaměření na jednu stáj a ještě zrovna na tu, která mě tehdy moc nepřitahovala. Nebavily mě ty staré káry ani testovací dovednostní úkoly. Nebylo to zkrátka nic pro mě. Takže jsem na nějaký čas sérii úplně opustil a přestal vnímat další díly.

Vzpomínám si, že jsem pak znovu u kámoše viděl ještě Need for Speed: Hot Pursuit 2 (2002) a už mi to vůbec nic neříkalo. Nezajímalo mě to.

Začali jsme ale ujíždět na nové vlně, jež spustila filmová série Rychle a Zběsile z roku 2001, která, věřte nebo ne, tehdy skutečně byla o autech. Najednou se všichni zbláznili, všichni tunili svý Feldy, a prostě to byla další velká móda. Tehdy jsem právě úplně náhodou zahlídl u bratrance Need for Speed: Underground 2 (2004) s jeho luxusním Nissanem 350Z s fialovým neonem, a moje láska k Need for Speed znovu zahořela. Najednou jsem našel něco, co mi umožnilo zažít svý vlastní Rychle a Zběsile, a to jsem teda fakt chtěl. Asi žádný jiný díl jsem nehrál tak moc jako tento. Moje krásná stříbrno-modrá Toyota Celica byla vždy jasnou volbou, než jsem se dostal právě k tomu Nissanu. Nejlepší vzpomínky.

Pak jsem si samozřejmě ještě užil i Most Wanted z roku 2005, kde byl Fiat Punto, což bylo naše auto i v reálu. Takže to prostě chceš. 😀

Ale dál už můj zájem zase začal vyprchávat a všechny následující díly mě úplně míjely, včetně všech těch online variant a okruhových simulací. A to mě právě vrací znovu k těm trendům. Série Rychle a Zběsile se změnila v totální krávovinu, kde holky a kluci z garáže začali školit agenty CIA v bojových technikách, a bylo to o všem možném jen ne o autech. Tunerská doba skončila, my mladí jsme dospěli a přestalo nás to zajímat… zřejmě. Mým synům neříká celkem nic ani Need for Speed, ani Rychle a Zběsile. Kdo na tu blbost vlastně ještě kouká? Já si vždycky říkám, že Vin Diesel určitě chtěl pokračovat s filmem xXx a trochu popletl názvy, načež to pak pomíchal úplně všechno. Co se týče Rychle a Zběsile, tak pro mě existují jen první tři díly. Ano, i včetně ne úplně oblíbené Tokijské jízdy. Za mě je totiž Tokijská jízda právě úplně super, protože je opravdu o autech, a to možná ještě víc než dvojka, kde nejlepší závodní vibe je jen na začátku. Ale tak každý má jiné chutě. Já všechny ty další díly považuji za úplný odpad, i kdybych se přenesl přes to, že už to není o autech, ale o X-Menech. Prostě ne, díky.

I po letech bych ale řekl, že mám pořád rád tohle tuningové téma. Docela mě bavil i film Need for Speed z roku 2014, který byl aspoň o těch autech, byť o jiných kvalitách by se dalo diskutovat. V tomto duchu jsem si vlastně i docela užil hru Need for Speed: The Run z roku 2011, který byl takovou výjimkou v mém ignoru série. Sice bych vynechal quick time pasáže mimo auto a nerozdělil bych tu cestu přes USA na části, kde bylo jasně dané pořadí v každém úseku. Ale závod napříč státy se mi prostě líbil.

Takže chci říct, že tuningová tématika mě stále baví, a těšil jsem se tedy na restartovaný Need for Speed z roku 2015, jež sliboval návrat starých dobrých časů, a který se bohužel nepovedl, byť je možné, že už to pak nějak opravili. Nicméně hrané scény se mi právě docela líbily. Bylo cool, že v pozadí za opravdovými „herci“ vždy byla moje kára s mými úpravami, a celkově to mělo takový realistický filtr. Škoda, že už od toho pak upustili.

Ale docela jsem si užil pak ten následující díl - Payback (2017). Příliš vřelého přijetí se hra sice nedočkala, ale mě to vlastně docela bavilo. Byl tam otevřený svět, bohaté tuningové možnosti, docela příjemně se mi to hrálo na gamepadu… Nestěžoval jsem si. I ten Heat z roku 2019 mě docela bavil, jen mi nějak nesedlo chování aut v zatáčkách při uvolnění plynu. Každopádně poslední díl Unbound z roku 2022 už jsem zase přestal vnímat a zatím ho nemám v plánu. Je mi jasné, že by to mohla být i chyba, a klidně mi napište, jestli bych to podle vás měl zkusit.

Závěrem chci jen dodat, že hodně lidí pořád brečí, jak Underground potřebuje remake a že takhle dobrý Need for Speed už prostě nikdo neumí. Ale je to skutečně tak? Nevyrostli jste už z toho trochu? Není ta móda jinde? Za sebe znovu říkám, že mě ta tuning tématika pořád baví, ale zároveň jsem si docela užil právě i Payback nebo Heat. Nemám s tím problém. Navíc ten Underground 2 se dá pořád pěkně zahrát i tak, jak je. Případně na počítači existují i vyleštěné HD verze. Zkuste to.

Napište mi, jak tohle celé vnímáte vy. Máte rádi Need for Speed? Který díl považujete za nejlepší? A nezapomeňte mrknout na soutěž na FB!

Robbajz - 8.6.2024