Nejprve bych ještě chtěl trochu objasnit, jak já to hodnocení her vlastně vnímám. On to má totiž každý asi trochu jinak, byť se může zdát, že číslo je číslo, a to je dané a jasné. No, není tomu tak. Řekl bych, že povětšinou se setkáváme s hodnocením, které není úplně od jedničky do desítky, nýbrž tak od šestky do desítky. Myslím tím to, že šest a méně je prostě odpad, sedm je průměr a pak jsou tři stupně dokonalosti. Opravdu to takto na mě působí z těch různých medií.
Já osobně mám průměr klasicky na pětce. To znamená, že i hra, které jsem dal 5/10 mě nějakým způsobem bavila a není to odpad. Jen je to zkrátka něco naprosto obyčejného, všedního, no prostě průměrného. Snad tedy pochopíte, že vše nad toto číslo už vnímám jako vyloženě solidní hry. Proto mám ve svém osobním žebříčku mnoho sedmičkových a osmičkových her, které jednoduše považuji za velmi dobré, respektive skvělé, a devítkové jsou pak téměř dokonalost. Z toho by se asi dalo usoudit, že desítková hra je tedy už to ryzí zlato, jenže ono to tak vlastně není. Nechci vás zbytečně mást, ale podle mě naprostá dokonalost úplně neexistuje, takže z tohoto úhlu pohledu není možné dávat absolutní hodnocení. To znamená, že hra, které já dám 10/10, není bez chyby a není dokonalá, ale má zkrátka oproti té devítkové ještě špetku něčeho navrch pro mě. Je to hra, ke které jsem schopný se neustále vracet, a baví mě minimálně tak dlouho, než ji překoná její vlastní pokračování. Je to skutečně naprosto subjektivní, takže moje 10/10 může být vaše 6/10, klidně…
Dnešní hra je pro mě tedy vážně výjimečná a rozhodl jsem se na ni vzpomenout také proto, že na české scéně se teď mezi „smetánku“ zařadil titul Last Train Home, jenž mě přivedl k myšlence, že se vlastně pořád skloňuje Mafia, Vietcong, Flashpoint, Kingdom Come atd. Tak bych chtěl připomenout právě tento často trochu opomíjený poklad, který by si také klidně zasloužil remake nebo další díl v moderním provedení, ale na druhou stranu je pořád dost dobře hratelný i v dnešní době.
Možná už dávno tušíte, že řeč bude o Hidden & Dangerous, konkrétněji o druhém dílu z roku 2003. Je to taktická akce z prostředí druhé světové války, za níž stojí brněnské studio Illusion Softworks, které má právě na svědomí i známější Mafii.
Já naprosto chápu, že Mafia je obecně považována za největší český poklad, ale přijde mi, že právě Hidden & Dangerous 2 upadl v zapomnění strašně nespravedlivě a je to vážně škoda, protože ta hra má obrovské kvality a je skutečně pořád dobře hratelná. Vlastně bych řekl, že se dodnes hraje ještě líp než právě původní Mafia. Osobně ji tedy ve výčtu nejlepších českých her vždy zmiňuji minimálně hned vedle ní.
Pokud máte rádi hry s tématikou druhé světové války a nějakým nedopatřením jste Hidden & Dangerous 2 minuli, rozhodně doporučuji si tento titul zahrát i dnes. Ujmete se v něm role velitele čtyřčlenného týmu speciálních britských jednotek SAS, s nímž budete operovat hluboko na nepřátelském území. Podíváte se na různá místa planety od zamrzlých ledovců Arktidy, přes horké africké pouště a asijské džungle až k nám domů na český venkov. Tahle hra je ale skvělá mimo jiné i tím, že kombinuje prvky střílečky a taktické hry s možností vše zapauzovat a rozdat vojákům rozkazy. Jenomže pokud zrovna nechcete trávit čas ve strategickém přehledu nebo vás takový styl her odrazuje, dá se to úplně krásně ignorovat a hrát „akčněji“. Hidden & Dangerous 2 totiž disponuje dokonale intuitivním rozhraním pro zadávání rozkazů i přímo z akce, takže kromě stratégů dokáže bezvadně zabavit i střelce. Do všech vojáků se navíc můžete kdykoliv okamžitě přepnout a případně je umístit, kam sami potřebujete. Má to opravdu své kouzlo, když se plížíte k nepřátelským pozicím a s českým dabingem tiše šeptáte: „Čekejte na můj výstřel.“ Zkrátka vaše vlastní operování je v tomto podání zase úplně jiný zážitek než naskriptovaná jízda ve střílečkách à la Medal of Honor nebo Vietcong. Tím myslím, že oba zmíněné tituly měly povětšinou jasně nedesignované úrovně, kde se vše stalo tak, jak bylo připraveno. To mělo svou neoddiskutovatelnou hodnotu coby „filmovější“ zážitek, avšak H&D nabízí spíše úkol a pak „vlastní“ zkušenost. Samozřejmě vašich spolubojovníků se v datadisku můžou chopit i opravdový hráči, což přidá v kooperaci další rozměr. Jinak jsou zde ale i klasické multiplayerové režimy, které byly už v původní hře, ale vždy šly mimo mě.
Nicméně musím říct, že podle mě ta hra pořád vypadá slušně a hlavně se slušně hýbe. Já tedy nikdy neměl problémy se starými tituly, ale je fakt, že třeba v Gothicu si vždy musím chvíli synchronizovat oči s tím, jak divně ten hrdina běhá, ale tady to vypadá dle mého názoru pořád dost přirozeně. Nejlepší je ale ta hratelnost. To se pořád tak skvěle hraje a ovládá. Pocit ze střelby je fantastický a jednotlivé mise jsou výborně navržené. Navíc si své vojáky budete před misemi sami vybavovat, hýčkat a automaticky vylepšovat pro dané role, takže nikoho nebudete chtít nechat na bojišti. Je sice k dispozici hodně vojáků, ale prostě vám bude líto nechat umřít třeba vašeho oblíbeného doktora, takže si raději načtete uloženou pozici, abyste to udělali beze ztrát. Dřív jsem si ještě vojáky pojmenovával po sobě a svých kamarádech, takže jsem je tam přece nemohl nechat. 🙂 Tohle prostě běžné střílečky neumí. Teď mě nechápejte špatně, miluju Vietcong nebo starý Medal of Honor či Call of Duty, ale tohle je prostě něco úplně jiného.
V rámci českých her samozřejmě také uznávám Mafii a chápu její vyzdvihování, ale proč takhle zapadl H&D, tomu nerozumím. Ta hra přitom na svou dobu nabízela tolik možností. Mohli jste střílet z mnoha typů zbraní, řídit auta, tanky, miniponorky, vojáci disponovali různými pohyby, uměli se plížit, plazit… Starali jste se o vhodnost jejich vybavení a nosnost… No prostě bylo tam vše, co by tam být mělo. Přesto jsme se už pokračování nebo remasteru či remaku nedočkali, a dokonce se o tomto titulu ani tolik nemluví, když přijde řeč na téma zlatého českého fondu. Proč tohle taky není vnímáno jako český poklad, stejně jako Mafia? Byla to prostě jen nějaká smůla a nižší prodeje, kvůli čemu nemáme dnes Hidden & Dangerous 8 a tři remastery? Kdoví…
Ještě bych tedy chtěl říct, že první díl ve mně tyhle pocity nezanechal. Možná to bylo mým věkem, díky kterému jsem to moc neuměl, ale každopádně jednička už mi dnes tak dobrá nepřijde. Pamatuju si, že tenkrát mi strašně vadila podivně těžká obtížnost. Zřejmě kvůli výkonu byla všude neprostupná mlha, takže za pár kroků nebylo nic vidět, ale každý obyčejný německý pěšák vám udělil headshot odkudsi zpoza té šedivé stěny. To jsem si moc jako člen speciálního komanda nepřipadal. Druhý díl ale opravdu doporučuji všema deseti a vážně rád bych, kdyby to někdo vytáhnul z historie a udělal další díl nebo remake. Ale na druhou stranu… i bez toho se k té dvojce budu pořád vracet. Nic lepšího v tomto duchu neexistuje.
Jak vnímáte Hidden & Dangerous 2 vy? Hráli jste tuto hru? Máte rádi i první díl? Nebo máte třeba nějaký svůj 10/10 titul, který ale trochu zapadl? Podělte se. 🙂
A pokud se vám líbilo video, budu rád za lajk. 🙂 Třeba se to ještě naučím i líp.
Robbajz - 8.2.2024