Přiznám se rovnou, že na mobilním telefonu v podstatě už vůbec nehraju. Nějak na to nemám čas, potřebuji mobil nabitý na jiné věci a zkrátka, když už chci hrát, tak chci hrát pořádně, tedy doma na počítači či Playstationu, kde si to chci užít naplno.
Nikdy jsem vlastně ani neměl žádné PSPčko, Vitu, GameBoy ani nic jiného, a přesto mi v jeden okamžik jedno mobilní zařízení natolik učarovalo, že jsem ho po nástupu do nové práce okamžitě musel za první výplatu koupit. Psal se rok 2011 a já si pořídil mobilní telefon Sony Ericsson Xperia Play.
Jestli mě paměť neklame, tak tehdy stál nějakých 13 – 14 tisíc, což bylo dost peněz, ale nelitoval jsem. Tohle prostě bylo zařízení, o kterém jsem věděl hned po shlédnutí první reklamy, že bude moje. A přitom do té doby mě ještě dotykové telefony zcela míjely. Vůbec jsem nechápal, co na tom všichni mají, protože moje tlačítkové telefony také měly pěkný barevný displej a uměly empétrojky 😃 Pokaždé, když se mě někdo zeptal, kdy si taky koupím „dotykáč“, jsem odpověděl, že si ho koupím, až bude snadné jej ovládat. Protože do té doby ještě hodně lidí mělo mobily s tvz. odporovými displeji, do nichž bylo nutné trochu víc mačkat, a mně to prostě přišlo vysoce nekomfortní a vyloženě špatně ovladatelné.
Jakmile jsem ale spatřil Xperii Play, která už měla kapacitní displej, jal jsem se do průzkumu na vlastní pěst. Sledoval jsem recenze, videa, články a zajímalo mě, jak svižně to reaguje a jak dobře se to prostě ovládá. Ano, byl to mobil, který mě přesvědčil, že nastala doba dotyková. To hlavní lákadlo bylo ale samozřejmě úplně někde jinde. Vždyť to byl Playstation mobil a to sakra chcete!
Dodnes vzpomínám, jak jsem ten mobil rozbalil, a byl to snad ještě ten první den, kdy mi ho manželka (tehdy jen přítelkyně) upustila venku na zem. Ztuhla mi krev v žilách, ale byli jsme spolu teprve krátce, takže jsem ji měl ještě pořád radši než ten mobil, což bylo její štěstí. 😃 Nicméně jsem měl na telefonu malou odřeninu na horní hraně a trochu se odloupla barva z jednoho tlačítka. Pro mě něco naprosto nepředstavitelného. Takže jsem mobil za krátko prodal a koupil si ho znovu – jsem psychopat. 😃
Co se ale týče samotného hraní, tak na něj vzpomínám jenom v dobrém. Bylo tam několik předinstalovaných titulů, v čele s prvním Crash Bandicoot, a vše se hýbalo opravdu svižně. Až na dotykové plochy, které zde byly místo páček, to byla prostě i radost ovládat.
Možná se teď pouštím na tenký led, ale největší možnosti pak přinesl samozřejmě PSX emulátor, který z toho telefonu udělal de facto plnohodnotnou konzoli PS1. Například Tekken 3 jsem tam hrál jako málokde.
Přesto ale i tenhle mobil časem zestárnul a šel z domu. Z dnešního pohledu mě to vlastně mrzí, protože dnes už bych si ho raději nechal ve sbírce. Každopádně mě to přivedlo k tomu, že bych vlastně chtěl hrát všechny možné hry takhle v kapesní variantě, takže jsem si pogooglil, jaké jsou dnes emulační možnosti. A to mě přivedlo k firmě Anbernic, která dělá kapesní zařízení s emulátorem různých známých konzolí. Samozřejmě těch firem je víc a vlastně nevím, jak je to řešené právně, ale funguje to bezvadně. Můžete si tak zahrát pecky z PS1, NES, SNES, Gameboy, Arkády a mnoho dalších. Já tam teď třeba rozjel Stardew Valley, který mám koupený na Steamu.
Je tedy pravda, že já už jsem ve stádiu, kdy nakupuju herní konzole, VR headsety a jiné věci jen proto, abych je nechal navždy ležet v šuplíku, ale víte jak… Já to prostě chci. 😃 Na druhou stranu, když se ocitnete na pár dní ve špitálu, tak je taková malá konzole k nezaplacení.
Já ale jinak „mobilně“ už prostě vůbec nehraju. To skončilo tou Xperií Play. Přesto už mám zase cuka koupit něco… třeba Nintendo Switch… nebo třeba Steam Deck či tu konzoli od Asusu? Ne… pro mě to nemá cenu. Sice vím, že až jednou bude model, který vydrží nabitý opravdu třeba 7 hodin poctivého hraní, tak si ho koupím, ale zase skončí v šuplíku, ať už má baterii jakoukoliv. 😃
Robbajz - 17.3.2024