Hledání ultimátního vesmírného simulátoru

Nová značka od Bethesdy, Starfield, zase poměrně rozbouřila vody v rybníčku vesmírných simulátorů. Aby ne, když podle ukázek slibovala něco přelomového, což se tedy nakonec bohužel nestalo. Ve výsledku ale Bethesda vlastně neukázala něco, co by nebyla pravda, jen to v nás možná vzbudilo mylné představy, jakou hru vlastně dostaneme.

Pokud si chcete podrobněji přečíst, jak jsem si užil Starfield, koukněte do karty hry v katalogu, kde to rozebírám. Teď se ale chci spíš trochu pověnovat rozdílům mezi vesmírnými simulátory či obecně vesmírnými hrami, kterých rozhodně není málo.

Hodně starších fanoušků space simulátorů určitě řekne, že začínali dávno v minulosti u Wing Commandera nebo Elite apod. Pro mě tohle v mém dětství byly ty divný hry, kde se díváte na hromadu budíků a vypadá to jako hrozná nuda. Opravdu mě tohle nikdy nezajímalo. Vyhýbal jsem se i různým leteckým hrám a maximálně jednou jsem zkusil na joysticku Comanche 3. No byla to pro mě prostě nuda. Jenomže pak se mi do rukou dostalo CDčko z časopisu Počítač pro každého a tam byla hra „Vesmírní kovbojové“ (Space Rangers). Na obrázcích to vypadalo jako nějaká casual slátanina, kterou bych od takového časopisu čekal. Nicméně, her jsem zdaleka neměl tolik co dnes, tak jsem to prostě zkusil. A opravdu – byla to nějaká divná tahová blbost. Chvíli jsem někam klikal a říkal si, co jsem si to zase pustil na disk, a téměř okamžitě jsem to zase vypnul a šel hrát něco osvědčeného.

Dnes mohu říct, že jsem zatraceně rád, že jsem té hře dal další den novou šanci, protože jen díky tomu dneska miluju vesmírné simulátory. Já vím, že Space Rangers vlastně není vesmírný simulátor, ale kromě létání v podstatě obsahuje všechny ty mechaniky, které simulátory mají. Pokud to neznáte, tak je to taková tahovka ve vesmíru. Pohybujete se po různých galaxiích v tahovém stylu Heroes of Might & Magic a můžete různě přistávat na planetách, brát úkoly od místních vládců, číst si zprávy, vylepšovat loď apod. Tenkrát mě to tak dostalo, že jsem to pak hltal snad dva měsíce v kuse. Připadal jsem si jak v nějakém MMO světě, protože okolní lodě se mnou komunikovaly, mohl jsem být pirát nebo obchodník atd. Dokonce tam byl systém hodností a žebříček nejlepších rangerů, což ve mně vzbuzovalo soutěživost, i když jsem soupeřil jen s NPC piloty. Byl to prostě jeden z nejsilnějších herních zážitků. A právě Space Rangers můžou za to, že jsem se o tohle téma začal zajímat víc. Chtěl jsem samozřejmě hru, kde budu mít tohle všechno, ale ještě k tomu budu pilotovat vyloženě sám v real timu. To mě přivedlo k další legendě, zvané - Freelancer.

Tahle hra ve mně taky zanechala velmi silné dojmy, protože mi skutečně nabídla téměř to stejné, co Space Rangers, ale ke všemu jsem dostal vážně skvělý příběhový zážitek a akční hratelnost. Přesto mi však něco pořád chybělo. Vyzkoušel jsem tedy X2: The Threat, což mi dalo další výborný zážitek, protože tahle hra je zase ohromné pískoviště, které vás nechá řídit klidně celé vlastní impérium. Můžete vlastnit bojové lodě, nákladní lodě, ale také celé vesmírné stanice a navíc vás hra nechá rozhlížet se po krásně zpracovaných kokpitech, což je něco, co pro pořádně imerzivní zážitek také potřebuji.

Jenomže to pořád nebylo ono. Toužil jsem po takovém simulátoru, který mi umožní přistát na planetách a volně se po nich pohybovat, což prostě žádný z těch titulů neumožňoval. Pak jsem ale narazil na The Precursors, kde to šlo. Tahle hra nabídla hrstku planet, po nichž jste se mohli pohybovat a dokonce jezdit i v bugině a střílet nepřátelé. No… ale zase to nebylo ono. Tahle hra byla hodně nedoladěná, zabugovaná a taková nemastná, neslaná. Kombinovala žánry, ale v žádném z nich nevynikala.

Tak jsem zkoušel další hry – X3, Starlancer, Space Rangers 2, později Elite Dangerous nebo X4 a také No Man’s Sky, které vypadalo nejslibněji. Dnes už bohužel víme, že ani No Man’s Sky nezabodoval při vydání, ale na druhou stranu vývojáři neutekli s prachama a hru si stále pěkně hýčkají, takže už nabízí tuny obsahu. Ale především je to dnes zatím jediný titul, který vás nechá naprosto svobodně zkoumat všechny planety i na jejich povrchu. Je to tedy ta ultimátní hra, kterou jsem hledal? Bohužel ne… A asi ani nikdy nebude. Taky mě baví, jenže…

Hodně jsem poslední dobou čítal srovnání Starfieldu a No Man’s Sky. Někdo jednoduše řekne: „Starfield je úplně na nic, podívejte se radši na No Man’s Sky, to je oproti tomu pecka!“ Jenomže já si myslím, že tyhle hry se ani moc srovnat nedají. Vážně mi to připadá jako srovnávat Skyrim a Minecraft. Ty hry jsou tak odlišné. Jasně, mají také hodně společného, a dá se říct, že No Man’s Sky dělá hodně těch společných věcí mnohonásobně líp. Ale je to tak jednoduché? Podle mě totiž Starfield má na druhou stranu mechaniky, o kterých si zase No Man’s Sky může nechat zdát.

Jak si tedy ten ultimátní vesmírný simulátor představuji?

Já bych totiž chtěl hru, kde se budou lodě ovládat podobně jako v sérii X nebo Elite. Chtěl bych planety, které mi budou plně přístupné jako v No Man’s Sky, včetně třeba správy osady, podmořského světa apod., byť to tedy není to hlavní. Ale na druhou stranu bych chtěl mnohem méně nekonečného grindu, který je právě v No Man’s Sky. Nechci kvůli každému prdu těžit tuny materiálů. Navíc bych mnohem radši temnější a „skutečnější“ vesmír, který je právě třeba v Elite Dangerous, protože No Man’s Sky je takový moc světlý a barevný. Necítím z něj tu tajemnost. Zároveň by se mi líbila bohatá komunikace s okolními loděmi a třeba žebříček hodností a bodů jako ve Space Rangers. Chtěl bych silný příběh jako ve Freelanceru nebo Mass Effectu. Chtěl bych úkoly a střílecí pasáže ze Starfieldu, ze kterého bych si vzal taky interiéry lodí. Zkrátka opravdu toužím po plnohodnotném vesmírném zážitku, v němž budu zkoumat planety, ale také opuštěné lodě a základny třeba s hororovou atmosférou. Při návratu se hezky projdu po vlastní lodi a pokecám si s posádkou jako právě v Mass Effectu. Ve zbrojnici si přitom hezky vystavím nové úlovky, přičemž ve vlastní kajutě si dám pivko zase jako ve Starfieldu. A když si představím, že si pak dojdu na můstek, nebo do velící místnosti, odkud budu u nějakého počítače řídit své impérium jako v sérii X. Ách…, to chci.

Napadá vás nějaká hra, která by se tomuto blížila?

Přiznám se, ještě jsem nezkoušel Star Citizen, a poslední dobou mě láká víc než kdy dřív. Mám ho zkusit? Zkoušel jsem třeba Starbourne II, který údajně dělá jeden člověk, a ta hra má potenciál. Ale zatím je prostě hodně nedokonalá. Pokukoval jsem po Empyrion, který jste mi tady doporučili, ale mám pocit, že to taky nebude ono. Teď akorát v rodině hrajeme Pulsar: Lost Colony, což zatím vypadá velmi dobře, ale zase tomu chybí hromada zmíněných aspektů, po kterých toužím… Jaký je třeba Everspace 2? Není to spíš akční nálož, třeba jako Freelancer, ale zase s menší svobodou?

Na vysněný space simulátor si asi budu ještě muset dlouho počkat. Star Citizen bude prý hotov, až budeme v důchodu, a ostatním hrám chybí vždy něco z té druhé. Něco mi říká, že ke splnění snu mě stejně nakonec dostane právě ten vysmívaný Starfield, až si ho vezme komunita pořádně do parády.

Robbajz - 10.11.2023