Já a The Elder Scrolls - vzpomínka na Skyrim

Morrowind a Oblivion byly hry, ve kterých jsem utopil stovky hodin, a hrál jsem je vždy zkrátka tak dlouho, dokud nevyšel další díl. U Oblivionu jsem si tedy ještě musel počkat na lepší stroj, ale v případě Skyrimu jsem již byl dávno plnohodnotný a plně zaplacený občan, takže jsem byl samozřejmě bezpečně připraven na datum 11.11.2011. Že bylo vydání Skyrimu mnohem větším svátkem než cokoliv jiného, dokazuje i to, že si ten den přesně pamatuju. Vážně… Když si vybavím snad jakoukoliv hru, kterou jsem si kdy koupil, tak už prostě vůbec nevím nějaké detaily a okolnosti těch nákupů. Prostě jsem si ty hry někdy někde koupil a tečka. Ale Skyrim…

Nejde o to, že by ten den byl nějak zvláštní něčím jiným. Ani se kolem toho nesemlela nějaká historka, která by mi pomohla k tomu uchování vzpomínky. Bylo to prostě jen tou hrou samotnou. Tím, jak moc jsem se na ni těšil. Už od zhlédnutí traileru jsem byl dokonale nahypován. Jasně, později jsem se strašně těšil třeba i na Zaklínače nebo na Red Dead Redemption 2 (na ten vážně hodně), nebo třeba na Cyberpunk 2077, ale přesto ten Skyrim musel být ještě výjimečnější, protože ten je opravdu jediný, který si takto konkrétně vybavím.

Takže poštovní vůz jsem vyhlížel již od rána, a když konečně kolem jedenácté hodiny přijel (ta jedenáctka byl asi osud 😀 ), okamžitě jsem rval balíček pošťákovi z ruky. Byla to láska na první pohled – Limited Edition – mapa, pohlednice, soundtrack, medailon, no prostě nádhera. Dokonce si i pamatuju, že to byla první hra, kvůli níž jsem tehdy vzal na milost ten nenáviděný nesmysl, zvaný Steam, který jsem do té doby striktně a naprosto zarytě odmítal. Hry prostě mají být v krabici a bez těch aktivačních hovadin! Samozřejmě moje duševní konzerva se od té doby otevírala víc a víc, a dnes již normálně nakupuji digitálně, ale pokud je možnost krabice, rozhodně tomu dávám přednost. Ale to už odbočuji.

Samotná hra začíná už tradičně v okovech, takže jsme, coby vězeň, mířili rovnou hezky na popraviště. Tentokrát jsme ale byli hned venku, konkrétně na povoze, takže už se dalo trochu rozhlížet po novém chladném prostředí. Navíc se nekonalo ani žádné video, nýbrž pouze rozjasnění obrazu, příjemný hudební podkres a klapot koňských kopyt. Mělo to něco do sebe. Pohled vlastní postavy přitom nerespektoval náklon povozu, čehož bych si, nebýt hnidopichů (byl to taky Vávra?), asi vůbec nevšiml, a když o tom tak přemýšlím, tak bych řekl, že přirozeně spíš náklon vyrovnáváme, ne? Takže naopak postavy, toporně sedící naproti by působily divně. No co už.

Vše začalo opravdu poutavě, když nám vývojáři hned ukázali popravu, pokus o útěk a konečně docela dobře vypadající možnosti ve tvorbě postavy. Samozřejmě jsem si udělal zase Norda, jako v každém díle, ale tady jsem byl konečně doma, a taky jsem si mohl udělat pořádný fousatý ksicht. Aby hra hned neskončila, bylo jasné, že se budeme muset nějak osvobodit, k čemuž nám pomohl útok samotného Alduina, tedy mocného draka, jež předznamenával nemilé věci. Dnes už to tak možná nevypadá, ale v době vydání to působilo vážně úchvatně, když jsme z pohledu hlavy na špalku poprvé spatřili jeho přistání na vedlejší věži a následné rozpoutání pekla. Tohle se povedlo.

Během zběsilého útěku nám hra vysvětlila ovládání a hned nám dala na výběr, po boku koho budeme chtít utéct. Nemělo to ale moc vliv, jako ostatně máloco ve hrách od Bethesdy. Během mnoha průchodů jsem si samozřejmě zkusil vybrat i císařského vojáka Hadvara, ale jinak jsem, jakožto bytostní Nord, vždy volil Ralofa, tedy příslušníka Bouřných Hávů, což je něco jako místní SPD. 😀

Nemá asi smysl popisovat dokola to samé, protože Skyrim je samozřejmě Bethesdovina jako vždycky. Jak jsem ale psal minule, že bych si asi neuměl vybrat mezi Morrowindem a Oblivionem, protože každý měl trochu toho a trochu něčeho, tak právě u Skyrimu jsem už měl konečně ten pocit, že mám všechno. Proto je u mě o stupínek lepší nad oběma předchůdci. Tím nechci říct, že je Skyrim dokonalý, protože, svatá Devítko, to teda rozhodně není. Ale ani se nemůžu ztotožnit s tou samolepkou Bugthesdy, protože ani v den vydání jsem prostě s tou hrou neměl žádné větší problémy. Jediné, co si vybavuju, byli obři, kteří vás po zásahu odpálili někam do nebe.

Nicméně Skyrim byl zase úžasný. Sice už na mě graficky nezapůsobil ani zdaleka tak, jako před lety Oblivion, ale přesto vypadal prostě dobře. Já tedy na grafiku tolik nehledím, takže jsem byl jednoduše spokojený. Ale dostala mě hudba, celkové ozvučení, atmosféra, severské prostředí atd. Bethesda navíc přinesla zajímavý systém boje, kdy se ovládala každá ruka zvlášť, což bylo cool, a postavila proti nám draky, kolem nichž se točí hlavní příběh. Celkově mě ale v tomhle díle bavily všechny herní styly víc než kdy dřív. Boje na blízko, lukostřelba i kouzlení mi zde přišlo velmi zábavné, a myslím, že každý si tu našel to svoje.

Příběh je samozřejmě zase docela krátký a takový snad už typický pro tuto sérii. Tím myslím, že neurazí, ale ani moc neohromí. Funguje ale zkrátka dobře, a na konci nás zavede do Sovngardu, tedy jakési nordské Valhally, kde svedeme závěrečnou bitvu s drakem, což je za mě mnohem lepší volba pro epické finále, než snaha o nějaké vícečlenné bitvy, které Bethesda ve svém enginu asi prostě neumí. Že to neumí, nám ale vývojáři stejně museli ukázat v bitvách císařství proti Bouřným Hávům, kde se zase dobývala města v epickém režimu deset na deset. To mi vážně vadí, a přitom modifikace ukazují, že to teda rozhodně jde udělat líp. Každopádně mimo hlavní příběh jsou tu samozřejmě různé frakční linky, které jsou také přiměřeně kvalitní, a právě také celá ta politická problematika, jež na pozadí hýbe celou provincií.

Skyrim sám o sobě nabízel stovky hodin zábavy, protože celá mapa byla totálně zasypána zajímavými místy, vedlejšími úkoly apod. Přesto se ale ještě dočkal dvou větších datadisků, tedy Dragonborn, který nás zavedl na ostrov Solstheim, jež jsme mohli navštívit už v Morrowindu, a Dawnguard, v němž jsme se mohli stát upířím lordem či lovcem úpírů. Oba datadisky považuji za velice podařené a především onen návrat na Solstheim mám obzvláště rád právě díky tomu Morrowindu. Je prostě zajímavé vidět, co se stalo s pevností Frostmoth a jak vypadá hezky dostavěná Havraní skála po dvou stech letech. Pamatuji si i to napětí z vlastní zvědavosti, jak se za tu dobu asi změnila vesnice Skaalů. Celkově mám prostě rád tyhle návraty v jiném čase. Každopádně i Dawnguard se povedl, a málem bych zapomněl zmínit ještě menší přídavek Hearthfire, který nám umožnil adoptovat děti a koupit parcelu, na níž šlo postavit vlastní dům (ještě ale ne tak jako ve Fallout 4). Tento přídavek jsem nicméně nikdy úplně nedocenil, protože už jsem dávno jel na vlně modifikací, tudíž jsem si svůj vysněný domek postavil sám touto cestou.

Závěrem bych chtěl říct, že i když je pravda, že vychází mnoho opravdu dobrých her, a některé jsou vyloženě skvělé, tak zřejmě jen Bethesda ve svém vlastním stylu dokáže způsobit, že přestanu někdy hrát Skyrim. Nechci tím říct, že Skyrim je nejlepší RPG, to vůbec ne. Takhle obecně vlastně ani zdaleka není nejlepší. Jen chci říct, že mám rád tenhle Bethesda styl, který překoná asi jen ona sama. Ten den určitě přijde, stejně jako se to stalo s Morrowindem a Oblivionem, ale bude to jedině s dalším dílem The Elder Scrolls. I ten určitě nebude dokonalý, určitě tam bude třeba kůň, který zase nebude umět couvat, nebo NPC zase budou mít hloupou AI... Ale určitě dostaneme zase obrovský svět, který nás nechá si v něm dosyta vyhrát. Jen bych si přál, aby už byla města vážně zaplněná obyvateli, aby bitvy byly opravdu velké nebo nějak lépe zpracované či alespoň nějak „zamaskované“ a aby toho Bethesda nenechávala tolik na komunitě.

Ještě jsem si vzpomněl na Dana Vávru a jeho 100+ důvodů, proč nenávidí Skyrim. Pamatujete si to? To byl solidní úlet. Já mu neupírám, že některé věci byly pravdivé. Třeba špatné UI nebo možná nedokonalá mapa, ale je fakt, že třeba 70% těch důvodů byly blbosti, kraviny, zmaty, nesmysly, a některé body se třeba třikrát opakovaly, takže by to 100+ důvodů ani nebylo. Prvně jsem chtěl některé vypsat, ale to asi nemá smysl. Každopádně je úsměvné, že některé ty vytýkané věci najdete také ve Vávrově Kingdom Come: Deliverance. 😉

Robbajz - 7.11.2023