Já a The Elder Scrolls - vzpomínka na Oblivion

V roce 2006 zřejmě neexistoval žádný RPG pozitivní hráč, který by nečekal na čtvrté pokračování The Elder Scrolls s podtitulem Oblivion. Po luxusním Morrowindu přišla Bethesda s graficky nadupaným pokračováním, takže se z počítačů kouřilo jako nikdy, a někteří, třeba jako já, měli smůlu, protože jejich stroj na to prostě nestačil. Hltal jsem tedy všechny články, hrál „smutně“ Morrowind a čekal na lepší zítřky, kdy si také budu moci ten zázrak zahrát.

Jednou jsem si Oblivion dokonce mohl na pár minut zkusit u kámoše a to byl zážitek. Ta nádherná grafika a jak se to všechno krásně hýbalo… a ty koně. Úplně si ten pocit vybavuji a samozřejmě natěšený jsem byl ještě mnohonásobně víc. No naštěstí jsem se asi po roce taky dočkal.

Oblivion mě zkrátka úplně dostal, a určitě nejen mě. Hned, jak jsem tu hru zprovoznil a poslechl si předělaný hudební motiv, bylo jasné, že je to láska na dlouhé roky. Když se pak na začátku spustil filmeček s císařem a pak průlet kolem Imperial City, to bylo hodně silný. Další údiv ale nastal hned poté. Objevil jsem se ve vězeňské cele, která byla luxusně nasvícená, a dokonce jsem mohl „rukou“ hýbat se zavěšenými řetězy. To bylo úplně nejvíc… No dobře, předcházela tomu tvorba postavy, při níž jsem měl vždycky problém vytvořit něco koukatelného. Ty ksichty se moc nepovedly, uznávám. 😀 Každopádně jsem si hned vytvořil Norda, jako vždy, a chvíli na to už na mě prskaly stráže, že mám okamžitě odstoupit k oknu. Do mé cely totiž vstoupil samotný císař Uriel Septim VII. (Další wau pocit, že to je ten, který byl podepsán pod mým propuštěním tenkrát v Morrowindu, a já ho teď vidím osobně.) Hned se na mě podíval a řekl mi zcela klidně a vlídně, že jsem vyvolený superhrdina a že mu povraždili potomky a jeho už brzy taky dostanou. (Tak tady Bethesda začala s tím debilním hurá uvedením do spasitelské role. 😀 Tenkrát mi to tak nepřišlo.)

Nicméně po krátkém bloudění ve stokách a zjištění, že soubojový systém byl od Morrowindu notně vylepšen (trefíte se bez hodu kostek, štít lze ovládat pravým tlačítkem a kouzlit můžete bez odkládání zbraní), jsem vystoupil konečně na povrch krásného, slunného, malebného a dokonale realisticky vypadajícího světa provincie Cyrodiil. Teď mě napadá, že to bylo vlastně poprvé, co Bethesda ukázala svůj svět tímto způsobem, což později zopakovala ještě u Falloutu 3 a 4. Myslím tu delší interiérovou předehru, než ukáže ten krásný svět „tam venku“. Ale říkám si, že zrovna tento díl mám v paměti mnohem hezčí, než vlastně ve skutečnosti je. Morrowind mi připadá tak nějak pořád stejný, jakoby ani moc nezestárl, zatímco u Oblivionu mám dojem, že vypadal tenkrát o dost líp. Vykreslování nejde moc do dálky, takže té vegetace je najednou všude nějak míň, než si pamatuju. Každopádně to první rozhlédnutí po nádherné krajině mi tenkrát vážně vyrazilo dech. Všechno vypadalo tak krásně, ta příroda a to nasvícení. Cyrodiil je totiž úplně jiná krajina než šedivě ponurý Morrowind. Navíc díky tomu, že se tato provincie nachází ve středu Tamrielu, tak nabízí k průzkumu zelené lesy, letní louky nebo i zasněženou severní část u hranice se Skyrimem. Zároveň to ale bylo asi naposledy, kdy Bethesda svým enginem na někoho takhle udělala dojem.

Oblivion nám ale, kromě grafiky a vylepšené hratelnosti, přinesl hromadu dalších novinek. Dobře, koně už byly před Morrowindem, ale minimálně pro mě to tenkrát novinka byla. Když jsem pěšky došel do Weyonského převorství, kde jsem dostal prvního koně, byl jsem úplně nadšený. Nová ale byla i fyzika. Jak už jsem zmínil ty řetězy, tak pohybovat se dalo takřka se vším, což bylo tenkrát úplně super. Za sebe ale musím říct, že to bylo super jen takovým tím technickým způsobem, že to vůbec šlo. Ale prakticky jsem to nesnášel. Já si totiž rád hraju, takže si vždy koupím dům, nebo stáhnu modifikaci a prostě si dávám různě na poličky nebo na stůl věci. Líbí se mi, když přijdu jakože domů a na stole je jídlo, pivo a tak… V Morrowindu nebyl problém, prostě jsem si vše pěkně naklikal, kam bylo potřeba, a tam to prostě bylo. Jenomže tady ne. Tady jsem každou lahev šteloval půl hodiny, aby nespadla, a abych si s ní neshodil něco dalšího. No… a když se mi to konečně povedlo a já mohl spokojeně usednout ke stolu, tak jakmile jsem od stolu vstal, všechno se rozletělo do pr… do pryč. 😀 Další významnou novinkou také byl kompletní dabing všech postav a… zjednodušení v podstatě všeho. Nějak zvlášť mi tedy nevadilo, že na mapě už byl ukazatel místa, kam jít k plnění úkolu, ale třeba fast travel jsem se vždy snažil nepoužívat. Myslím si, že když už mi někdo vytvoří takhle velký a krásný svět, tak je asi normální, že v něm budu chtít cestovat. V tomhle mi bohatě stačily Bahnoměrky v Morrowindu nebo najímatelné povozy ve Skyrimu, když už jsem se tedy chtěl někam přiblížit rychleji.

A co příběh? V době vydání jsem nějak neměl potřebu to řešit, ale zpětně mám pocit, že vlastně Bethesda moc dobrý příběhy neumí. Respektive, udělala zajímavý svět, plný historie, detailů a knih, které si můžete ve hrách číst, a já ten svět mám opravdu strašně rád. Ale řekl bych, že nakonec ty příběhy neuměla nikdy moc odvyprávět. Prostě, když si ve Skyrimu v knize čtu o vpádu Zapomnění, což jsou tedy události The Elder Scrolls IV, tak mi to přijde jako čtení zajímavější, než jak to v té hře vlastně bylo. Uvažoval jsem i nad tím všudypřítomným spasitelstvím. V Morrowindu jsem také nakonec byl nové vtělení super generála Nerevara Indorila, ale tam to od začátku působilo tak nějak přízemněji. Třeba i v Gothicu je vlastně fajn, že vás zajímá úplně přízemní a přirozená věc – prostě nedostat do držky a přidat se nejlépe k těm, kteří vás dostanou k mágům a pak pryč. Jenomže v Oblivionu jste hned od začátku vyvolený, který zachrání všechny (ve Skyrimu a teď i Starfieldu také), jste Hrdina z Kvatche, Šampion Cyrodiilu, Zachránce Brumy, mistr cechu bojovníku, mistr cechu vrahů, mistr cechu čarodějů, jste mistr arény (ta byla taky dobrá mimochodem). Prostě nikoho nezajímá, že jste vězeň, který možná někde prznil děti. Důležité je, že jenom vy musíte zachránit celý svět. Ale ok, je to hra na hrdiny. Mně by se jen třeba líbilo víc, kdyby to bylo jako v Gothicu. Tedy, že teď se přidám k banditům a mám důvod to rozehrát znovu, protože příště se přidám ke strážím. Zkrátka teď bych si udělal spíš válečníka a stanu se mistrem cechu bojovníků, no a při příštím průchodu si udělám spíš tichošlápka a budu vrahoun… a záchránce světa. 😀 Je divné, když jste všechno najednou, a svět to tedy nijak zvlášť ani nereflektuje.

Celkově je ale zrovna hlavní příběh Oblivionu vlastně docela dobrý. Líbí se mi celá ta situace s vpádem Zapomnění a hledáním císařova levobočka a tedy posledního dědice, který může zapálit dračí ohně. Jenomže mně už i tenkrát hrozně vadilo to, jak zřejmě ten engine neuměl zprostředkovat tu epičnost, o kterou se scénář tak strašně snažil. Když zachraňujete město Kvatch s pěti vojáky, tak to ještě bylo v pohodě. Prostě malá skupinka se vydala do útrob zničeného města. A když zavíráte první bránu Oblivionu, je to ještě dost cool zážitek. Bohužel se zavíráním desáté brány už je to vážně nuda. Co mi ale opravdu hrozně vadilo, bylo to, že jste u každého města nejprve museli zavřít bránu Oblivionu, protože jinak místní hrabě prostě nemohl postrádat nikoho ze své vojenské posádky. Vadil mi vlastně ten scénář, který se tvářil, jako kdyby se venku děla opravdu nějaká katastrofa a každý voják z obří armády byl potřebný, protože tam za hradbami je učiněné peklo. Jenomže tam byla jen směšná brána a pár impů. Ve městě stáli čtyři vojáci a pátý se procházel okolo. Obyvatelé byli úplně v pohodě a prostě vše vypadalo zcela poklidně. Nakonec jsem tedy bránu jednoduše zavřel, a jakožto zachránce dalšího města jsem od místního vládce dostal přislíbenou účast jeho armády při té super mega epické bitvě, ke které celá hra postupně směřuje. Jenomže ta finálová epická bitva je zase jenom pár impů a pár „Darth Maul daeder“ ve společnosti armády, čítající dva muže z každého města! Tomu jsem se musel už tenkrát hrozně smát. Nechápu, proč to takhle Bethesda udělala. Kdyby i tu finálovou bitvu zasadili někam do rozbořeného města, jako byl Kvatch, a nechali nás běhat právě s menší skupinkou, jakože nás nějaké trosky města odřízly od ostatních, a v pozadí by hořely ohně a byla slyšet válečná vřava, udělali by mnohem líp. Za sebe tedy musím říct, že tímhle to celé poslali do kopru. Prostě vy celou hru zavíráte furt dokola směšné brány, které stejně prakticky nikoho nezajímaly ani neohrožovaly, a nakonec dostanete zase zavírání dalších bran a jakože epickou kulisu armády o deseti mužích, bravo!

Ale závěrem chci říct, že mám hodně rád Oblivion. Jenom si na něj nevzpomenu v tom spojení slov "hra s dobrým příběhem". Mám rád spíš ty vedlejší questy, které jsou někdy vážně dost nápadité. Třeba linka pro Temné bratrstvo mě bavila hodně. Nebo úkol, v němž se dostanete do kresby na plátně, a vše okolo je tam kreslené. Vzpomínám si i na jeden úkol, kde jste v nějakém sídle společně s dalšími účastníky jákesi soutěže či reality show, a máte je nenápadně vraždit. Mám vlastně docela rád i datadisk Shivering Isles, byť ne tolik jako oba datáče v Morrowindu. Prostě Bethesda umí udělat fakt zajímavé úkoly, ale musí se vykašlat na nějakou megalomanci, když to pak nedokáže dotáhnout do konce a ukázat to.

Přemýšlel jsem nad tím, že Morrowind i Oblivion mi vlastně nabídly každá trochu něco jiného, a neuměl bych si vybrat, která hra to vcelku udělala lépe. Oblivion je opravdu krásně malebný a teplý, což podporuje i hudba – všechny ty píšťaly a klarinety. Má krásná, byť liduprázdná, města, která jsou každé v jiném stylu. Třeba Anvil mám moc rád – to je takové přístavní město, kde si připadám snad jak někde ve Španělsku. 🙂 No a Morrowind je zase celý takový prašný, což má zase svou atmosféru.

Jedno vím ale jistě, mám tyhle hry rád kvůli světu, kvůli loru a hlavně kvůli svobodnému hraní si v nich, než kvůli hlavnímu příběhu. To umí jiní prostě líp. Každopádně každý díl The Elder Scrolls jsem hrál tak dlouho, dokud nevyšel díl další, a za to má Bethesda můj respekt.

Asi se dá očekávat, že většina z vás má nejradši Skyrim, ale kdybyste si měli vybrat mezi Morrowindem a Oblivionem, vyberete si? Já si vybrat nedovedu.

Robbajz - 3.11.2023