Já a hororové hry

Když se ohlédnu do dětství, tak mi hned na mysl vyvstane moje vůbec první setkání s tímto žánrem, a to nebylo nic jiného než první Alone in the Dark z roku 1992, v němž později čerpal inspiraci i Resident Evil. Tenkrát jsem samozřejmě vůbec nevěděl, o co jde a co mám dělat, takže jsem tak bloudil strašidelným domem a bál se psů, kteří okny proskakovali dovnitř. Mnohem děsivější vzpomínku však mám na první díl Aliens vs. Predator z roku 1999. Ten jsem za mariňáka vážně nedával a hru jsem musel vypínat vždy po pár minutách neustálého pípání detektoru pohybu.

Těch her je dodnes samozřejmě velká hromada. Některé byly více akční, jiné méně, něco byly spíše adventury atp. Vedle zmíněných Alone in the Dark a Resident Evil každý určitě slyšel o Silent Hill nebo třeba o tvorbě studia Frictional Games (Penumbra, Amnesia, Soma).

Já za sebe musím říct, že mám nejradši vyloženě lekačky. Funguje to tak u mě i ve filmech, takže mám radši spíš duchařiny než masakry, kterých se prostě nebojím. Mezi mé osobní silné herní zážitky tedy určitě řadím pár nepříjemných chvil s Almou ze střílečky F.E.A.R. Ale dojem na mě rozhodně udělala i hra s názvem Layers of Fear, která většinu lekaček chystá vždy za vaše záda, což bylo povedené.

Naopak bych řekl, že hry od zmíněných Frictional Games mě hodně děsily jen ze začátku... Stejně tak podobně laděný Outlast. Jde o to, že celý zážitek tvoří vaše bezbrannost a hlavně přirozený strach z neznáma. Především Amnesia poměrně dlouho staví atmosféru, a přitom dlouho nic neukáže, což miluju. Jenomže Amnesia později spadne tam, kde je Outlast už po půl hodině. Odhalí karty, ukáže nepřítele a nechá vás si na něj zvyknout, protože ho staví do cesty na každém rohu. AI sice podvádí a přemisťuje ho, kam je třeba, ale vy už po nějaké době prostě víte, co můžete čekat, a víte, že se dá docela snadno utéct. V tomhle se teda dost zlepšily v Somě, kde už tyhle chvíle dávkovali mnohem přiměřeněji a myslím, že to celkovému zážitku prospělo.

V tomhle duchu mi asi víc sedl Alien: Isolation, který mi jen v úplném závěru připadal už trochu natahovaný, ale jinak to byla solidně nepříjemná zkušenost v tom dobrém slova smyslu. Navíc vetřelce občas vystřídali také androidi, takže tam bych řekl, že ten strach u mě vydržel déle. Také první díl Dead Space bych zařadil mezi dobré horory toho masakrového typu a naopak mě vůbec nebavil The Evil Within.

Každopádně musím ještě zkusit další Layers of Fear a koukal jsem ještě na Visage, tak uvidíme. 🙂

Robbajz - 24.10.2023