Plusy

příběh, hlavní postavy, atmosféra, hudba, grafika, čeština, filmové vyprávění, časté rozhodování v příběhu

Mínusy

občas trochu zlobí ovládání a hlavně kamera, slabá místa v příběhu, ohraný námět, někdy nejasné rozhodování na základě jednoho slova

Quantic Dream nám servírují svůj další počin interaktivní filmové zábavy s názvem Detroit: Become Human.

Napínavý příběh se odehrává v Detroitu roku 2038 a točí se kolem androidů, kteří si začínají uvědomovat sebe sama a nechtějí být otroky lidí. Námět je tedy docela ohraný, ale tvůrci i tak dokázali připravit napínavý děj, který, i přes pár klišé a slabších scén, budete chtít dohrát/dokoukat až do konce.

Je vidět, že vývojáři od dob Fahrenheit ušli pěkný kus cesty a vaše rozhodnutí v příběhu už mají opravdový dopad na děj a zároveň je těchto rozhodovacích míst opravdu hodně. Po každé kapitole si můžete prohlédnout, jakou cestou se příběh vydal po vašich volbách a kolik větví jste naopak minuli. Frustrující a zároveň úžasné je právě to, že vaše rozhodnutí posouvá příběh dál a vy si tak vždy budete pokládat otázku, jestli to třeba nešlo udělat lépe a jestli vaše rozhodnutí bylo správné. Při špatné volbě vás však hra nezastaví s nápisem game over a načtením předchozí pozice, ale jen změní děj do příslušné větve a pokračuje dál. Detroit tak mohlo být vrcholné dílo v tomto žánru, protože větvení příběhu je opravdu úžasné, a samotné vypravění by mohlo závidět nejedno filmové studio.

Bohužel ho ale sráží velmi okoukaná zápletka, která se například staršímu Heavy Rain nemůže rovnat, a dále také klasické problémy s ovládáním a kamerou.