Plusy

grafika, krásný otevřený svět, postavy, příběh, atmosféra, systém boje, systém rozhodování, stopování, vedlejší questy, počasí, hudba, karetní hra Gwint, dospělost, Geraltovy dorůstající vousy, bestiář, výborné datadisky

Mínusy

hranice mezi jednotlivými částmi mapy, pár bugů ve formě problikávajících textur a postav ve vzduchu, občas hodně pomatené ovládání koně, po dohrání trochu chybí alespoň nějaký náhodný obsah

Každý rok vychází hromada her různých kvalit a téměř každý rok se najde nějaká, která předčí ty ostatní a zaslouží si uznání včetně vysokých hodnocení v recenzích. Ovšem pouze jednou za čas se objeví hra, která absolutně vyrazí dech a posune herní standardy úplně na jinou úroveň. Poté se jí konkurence snaží napodobit, zatímco ona si drží náskok ještě několik dalších let. Přesně to se stalo zde. Zaklínač 3: Divoký Hon je mistrovské dílo, které nemá obdoby!

Geralt z Rivie uzavírá svůj epický příběh v naprosto famózním stylu. Paměť se mu zcela vrátila společně s důležitými postavami, které můžete znát z úspěšných knih polského spisovatele Andrzeje Sapkowského. Příběh je to nejlepší, co hra má, takže nebudu nic prozrazovat, ale jak přesně se v něm události odehrají, je zde z velké části na hráči, který bude mnohokrát rozhodovat.

Tentokrát je navíc svět zcela otevřený, takže bude na vás, čemu se budete věnovat dřív. Platí zde přitom, že vedlejší úkoly nejsou pouhou výplní, ale svými kvalitami mnohdy předčí i hlavní výprávění. Pohybovat se zde budete na své věrné kobyle jménem Klepna, která je velmi dobře zpracovaná, pokud tedy vše běží jak má. Někdy se totiž stane, že se zblázní ovládání, nebo se Klepna zasekne o nějakou překážku. Není to ale nějak zásadní problém. Každopádně herní prostředí, kterým budete cestovat, je vážně dechberoucí a nabídne vám spoustu úžasných míst, výhledů, lesů, močálů apod. Například město Novigrad je jedno z nepropracovanějších měst, které jsem kdy ve hrách viděl! Je radost se projíždět jeho uličkami a kochat se tím vším ruchem.

A takhle je to zde se vším. Hra má neuvěřitelnou atmosféru, skvělé vyprávění a naprosto úžasný soundtrack.

Soubojový systém byl od druhého dílu také vylepšen a je velmi povedený, intuitivní a zábavný. Není mu už vůbec co vytknout.

Další novinkou je tady také karetní hra Gwint, která na poli miniher vystřídala kostky. Každopádně v tomto případě nemůže být o minihře vůbec řeč, protože Gwint je hra sama o sobě, která se už dočkala i samostatného vydání. Je to trefa do černého, protože tato karetní hra navíc umožnila přidat další úkoly do celého příběhu. Na co sbírat nějaké zbytečné cetky pro dobrý pocit, když zde můžete sbírat karty, ze kterých si skládáte co nejsilnější balíček na hraní? Bravo!

Postupně pak vyšly ještě dva obsáhlé datadisky, které jsou svými kvalitami také dokonalé, a ve srovnání s konkurencí by klidně vydaly i za samostatné hry.

Zaklínač 3: Divoký Hon je prostě veledílo, které se nevidí každý rok. Má i své chyby, drobné bugy či glitche, ale ve srovnání s tím, co nabízí, to skoro nestojí za řeč. Je to jedna z nejlepších her, co jsem kdy hrál, a jediné, co mě zamrzelo, je absence nějakých drobných roleplayingových mechanik, jako je například možnost si sednout ke stolu, utábořit se, případně mít možnost nějakého nekonečného hraní a přijímání náhodných zaklínačských zakázek. To ale zdaleka každý nepotřebuje. Obsahově je Zaklínač 3 naplněn až po strop, takže onou chybou je vlastně jen to, že i když trvá klidně sto hodin, tak jednou skončí.