Plusy

členové týmu a jejich role, element důvěry a psychického stavu, adventurní prvky, ukládání pozice jen na určených místech, atmosféra, nedostatek munice a léků

Mínusy

slabší gunplay, nemožnost se volně rozhlížet nahoru, drobné bugy a glitche, střílení občas hapruje, frustrující situace, bezcharakterní členové týmu - nefunkční paranoia, mrtvoly hned mizí

The Thing, neboli Věc, od britských Computer Artworks přinesla mrazivé pokračování kultovního hororového filmu z roku 1982, za nímž stál proslulý John Carpenter.

Jen pro krátkou rekapitulaci: Děj filmu se odehrával na výzkumné stanici kdesi na Antarktidě, kde skupina vědců přišla do styku s agresivním mimozemským organismem, jenž dokáže plně replikovat svou oběť. Hlavním narativem filmu tak bylo rostoucí napětí mezi jednotlivými postavami, jejichž vztahy se kvůli pochopitelné nedůvěře propadaly na úplné dno.

Podobný zážitek se nám právě snaží zprostředkovat i hra, která posouvá děj filmu dál. Vy se tak, coby velitel malého zásahového týmu Bravo, vydáváte na vědeckou stanici zjistit, co se stalo s týmem Alfa, jež se přestal hlásit.

Grafická stránka už sice pamatuje lepší časy, ale atmosféra je pořád dobrá. Chladné a temné místo působí zkrátka stále dobře. V této hře navíc nejste sami, nýbrž máte k ruce další tři členy týmu. Tedy alespoň prozatím. Tady by se asi dalo namítnout, že nejvíc strachu člověk zažívá o samotě, takže by to mohli další přítomní členové trochu kazit, jenomže tady právě přichází na scénu ten filmový narativ, který vás chce nechat zažít stejnou paranoiu, jakou zažívaly postavy na plátně. Takže vám titul hned představí inženýra, medika a vojáka, kteří jsou jednak zruční ve svých oborech, což využijete, ale zároveň mají také svou vlastní výzbroj, vlastní zdraví, psychiku a úroveň důvěry vůči vám.

Jde o to, že The Thing je sice možná hororová střílečka, ale do určité míry je to víc hororová adventura. Takže, kromě toho střílení, budete hodně řešit typicky adventurní překážky. Často je totiž potřeba opravit třeba nějaké rozbité elektrické zařízení, což mnohdy sice zvládnete i sami, ale někdy už budete potřebovat právě toho inženýra. Jenomže se taky může stát, že vám inženýr dostatečně nevěří a nebude vás chtít poslouchat. Jelikož mimozemský šmejd umí replikovat, tak si nikdo nemůže být ničím jistý. To znamená, že vy nemůžete věřit ostatním, ale ani oni nemusí věřit vám.

Tohle je strašně zajímavá herní mechanika, na kterou jsou nabaleny mechaniky další. Jednak bez krevních testů nikdy nebudete vědět, kdy se váš parťák promění na Věc, anebo budete potřebovat krevní testy i pro sebe, abyste dokázali ostatním, že sami nejste nakažení. Důvěru si ale můžete získávat třeba i věnováním zbraně a nábojů.

Jenomže vaši parťáci mají také svou psychiku, která se může dostat i do fáze, kdy si vámi věnovanou zbraní sami vystřelí mozek z hlavy, pokud to tak daleko necháte zajít. Je tedy potřeba řešit i různé stresové situace, kdy se třeba dostanete pod nečekaný útok, nebo třeba dojdete na místo, kde je hodně mrtvol. Váš kolega tak může třeba začít zvracet a celkově může být rozrušený, čemuž pomůže ho rychle odvést na klidnější místo, anebo mu můžete dát adrenalinovou injekci, která jeho stres o level sníží. Ty se ale pochopitelně neválí na každém kroku.

Dalším ukazatelem je pak míra chladu, což budete řešit ve venkovních prostorech. Zkrátka pobyt venku vám snižuje ukazatel a nakonec i zdraví. Je potřeba si to hlídat.

Abych se ale vrátil k těm vyloženě adventurním prvkům, tak kromě toho, že budete potřebovat inženýry a plnit drobné požadavky nových nedůvěřivých členů týmu, tak budete také číst různé zápisky, hledat hesla, používat kamery a zkrátka řešit různé menší překážky, abyste se dostali dál. Pokud tedy čekáte, že proběhnete hrou s rukou na spoušti, pak si raději zahrajte něco jiného.

Tím se tedy dostáváme k akční složce hry. Střílečka je to pochopitelně taky, jen bych řekl, že to není to hlavní, a je to vlastně dobře.

Míření je tady totiž vyloženě konzoloidní, takže vaše postava v podstatě míří sama, a to tak dobře, jak si to navolíte v nastavení hry. Můžete ale zaměřovat také ručně, avšak při tom se bohužel nemůžete pohybovat. Kdyby tedy hra byla pouze obyčejnou střílečkou bez toho všeho okolo, skončila by asi v propadlišti dějin, jelikož gunplay tady není zrovna tou silnou stránkou věci.

Je ale fajn, že titul hezky počítá s tím, co bylo nastoleno ve filmu, a tedy, že vyšší vývojový stupeň emzáků je potřeba nejprve ustřílet a následně ještě spálit, aby byli nadobro vyřízení. Tohle se tedy netýká nejnižšího stádia, kdy Věc připomíná facehuggery z Vetřelce. Těch je ve hře požehnaně a stačí tedy střelba.

Nicméně plamenomet a různé další zdroje ohně jsou tady naprostou nezbytností a můžete jimi právě vybavit i ostatní členy týmu. Jen je na výsledný požár potřeba dávat opravdu velký pozor, protože není nic lehčího než usmažit i sám sebe, což mě nejednou dovedlo až k pěkné frustraci. Dále musím ještě zmínit, že celkové atmosféře pomáhá také to, že lékárniček a munice většinou nebývá mnoho a ukládat pozici můžete pouze na vybraných místech, podobně jako třeba ve hře Alien: Isolation. Samozřejmě i tohle někdy dokáže přinést solidní dávku frustrace.

Takže, abych shrnul pozitiva – atmosféra je dobrá, celkový nápad je dobrý, kooperace v týmu je dobrá a adventurní prvky, překážky apod. jsou super.

V čem je tedy nyní ta očekávaná chyba?

Takže například se v běžném pohybu nedá rozhlížet nahoru. Dále se párkrát stalo, že mě člen týmu nechtěl následovat, i když příkaz byl zadaný a platný. Občas se taky stane, že při zapauzování hry kamera kamsi odletí do textur a čím déle je hra pauznutá, tím déle pak trvá její návrat k hráči. Do podobné kategorie chybek by se mohl ještě zařadit občasný třas obrazu, který byl ke konci hry mnohem častější. Je možné, že je to způsobeno jistou nekompatibilitou staré hry s novým systémem, ale těžko říct.

Další chyby jsou následující: Parťáci mi velmi často lezli do rány. Automatické zaměřování někdy mířilo jinam, než bylo potřeba. Při lezení na nějakou římsu jsem měl často pocit, že se postava podivně svezla, což zapříčilo pád, smrt a načtení pozice kdesi zpět, a to znamenalo další nekonečné zabíjení dávno zabitých nepřátel. Do některých levelů vstupujete polomrtví a není žádný způsob, jak jím projít, než načítat tisíckrát dokola a doufat, že na tisící první pokus už se nepopálíte o plamínek na zemi, což vás zase zabije. Tahle hra prostě dokáže pocuchat nervy.

Co však zamrzí úplně nejvíc je to, že ta slibovaná paranoia a vztahová schíza tady vlastně vůbec nefunguje. Zní to strašně skvěle na papíře, jenomže v reálu se to mělo tak, že jsem možnou nákazu parťáků vůbec neřešil. Stejně jsem je potřeboval. Takže když se ke mně někdo připojil, třeba poté, co jsem mu donesl nějakou zbraň na zvýšení důvěry, tak už mi bylo jedno, jestli je nakažený nebo ne. Prostě jsem mu dal zbraň a vzal ho s sebou, aby mě léčil nebo spravoval rozbité terminály. No a až se proměnil, tak jsem ho prostě zabil. Tečka… Hra stejně vůbec nevykresluje charaktery, takže vám jsou všichni ukradení, a to je prostě neodpustitelná chyba.

Když si k tomu připočtu, že se jedná o horor, který mě vůbec nedokázal děsit, tak už mnoho nezbývá. Uznávám, že kdybych to hrál poprvé už v době vydání, tak bych to možná vnímal jinak, ale dnes to na mě prostě nějak nezafungovalo. Můžu říct, že třeba první třetinu herní doby mě to bavilo, ale nakonec už jsem hrál jen z naprostého donucení. Škoda...