Plusy

atmosféra, briefingy, hratelnost, akční boje, animovaný pohyb po lodi, komplexní ovládání lodě, žebříček sestřelů, hodnocení výkonu

Mínusy

chybí záchytné body v misích, hra obsahuje pouze nalajnovanou kampaň, klišé o zlém východu a hodném západu, nelze se rozhlížet po kokpitu, trochu prázdný vesmír, zaměřování

Na poli vesmírných simulátorů si kultovní status vysloužila stará série Wing Commander od Chrise a Erin Robertsových, což jsou právě jména, která jsou napsaná i pod Starlancerem, a to právem vzbudilo velká očekávání. Pro zaryté fanoušky už asi Wing Commander nic nepřekoná, každopádně Starlancer se povedl.

Sluneční soustava roku 2160 je již dávno kolonizovaná lidmi, takže se mezi sebou perou na širší úrovni. Ano, zde nejde o válčení s mimozemšťany, nýbrž spolu válčí Aliance a Koalice, což není nikdo jiný než staré dobré NATO a Rusko spolčené s dalšími východními zeměmi. Tohle je bohužel to největší klišé a Rusko je samozřejmě opět tou zlou stranou. Každopádně hra začíná nečekaným a silným útokem Koalice, která Alianci zaskočí a připraví ji o mnoho lodí. Tyto ztráty donutí Alianci povolat všechny piloty, kteří mají i jen ten nejzákladnější výcvik, čímž se do hry dostává hráč, coby pilot 45. dobrovolnické letky.

Začnete tak na palubě mateřské lodi, ve které máte k dispozici vlastní ubikaci, jež mimo jiné nabízí možnost prohlížet si místní zpravodajství, pouštět si CD přehrávač, nebo si číst hlášení a sledovat váš postup. Tohle hře velmi přidává na atmosféře a dodává to silný pocit, že se opravdu něco velkého děje. Navíc sledování postupu v žebříčku sestřelených nepřátel je také velmi uspokojové. Celá tahle mateřská loď je vlastně takové animované menu, takže kliknete na příslušnou část místnosti a spustí se přesun z vlastních očí, což vypadá vážně dobře. Takhle se před misí vždy přesunete do briefingové místnosti, kde vám vysvětlí, jaký bude příští úkol, a také si zde vyberete loď a její vybavení.

Hra se tedy skládá z několika misí, které budete plnit a jejichž výsledek nemusí být vždy splněn na jedničku, za což vás pak nadřizení ohodnotí, případně vám zvýší hodnost, nebo vás také vyhodí. I tohle dodává hře zajímavý nádech, ale tak jako tak musíte stejně nakonec všemi misemi projít. Akorát je škoda, že v delších misích nejsou alespoň nějaké záchytné body, takže se vám bude stávat, že po neúspěchu poletíte zkrátka celou misi znovu a to dokáže velmi frustrovat.

Samotná hratelnost je na výbornou a vaše loď vyžaduje poměrně komplexní ovládání, ale zase ne tak moc, aby to odrazovalo. Souboje jsou přitom velmi akční a zábavné. V jednotlivých misích navíc čeká hromada nečekaných událostí, takže Starlancer dokáže bavit až do konce.

Jako slabinu bych zmínil trochu prázdný vesmír a ne úplně dokonalý systém zaměřování cílů. Můžete totiž zaměřit cíl, který máte v hledáčku, nebo rovnou označit ten nejbližší či mezi nimi postupně přepínat. Takto zaměřovat můžete i spojence. Chyběla mi však možnost okamžitě zaměřit nepřítele, který zrovna ohrožuje spojence, jež je za úkol chránit. To způsobilo hodně restartů mise a solidní frustraci, za kterou musím snížit hodnocení. Jinak je ale Starlancer skvělý vesmírný simulátor, který lze slušně hrát i na klávesnici. Ovšem joystick silně doporučuji.