Plusy

volně přístupné planety, vystupování z lodi, rozhlížení po kokpitech, mix žánrů, dobře namíchaná arkáda se simulací, akční letecké souboje, slušný gunplay mimo loď, řízení vlastní frakce a dobývání systémů, velmi epické bitvy, hudba, ohromné herní možnosti, velení vlastní letky, solidní výběr lodí

Mínusy

grafika, stále velké množství bugů a glitchů, trochu zlobí ukládání pozic, ještě ne zcela funkční HOTAS, systém přesouvání věcí mezi loděmi, okolní piloti sami od sebe nenavazují komunikaci

Vesmírných simulátorů, shooterů, arkád a vůbec her s vesmírnou tématikou prostě není nikdy dost. A byť na to jde každá tak nějak po svém a každá vyniká v něčem jiném, přesto na tomto poli zábavy stále chybí ta jedna, která bude vládnout všem. Taková hra, ve které bude prostě úplně všechno, co vás v rámci zasazení jen napadne.

No a přesně o to se jednoduše pokouší turecké studio DBK Games, což je v podstatě jeden jediný vývojář - Burak Dabak. Ano, skutečně se jeden jediný šílenec snaží udělat to, co se stále úplně nepodařilo ani mega obřímu týmu kolem Star Citizen a ani Bethesdě se Starfieldem. A Starfield před vydáním opravdu vypadal, že doručí všechny milované ingredience z ostatních titulů a zabalí nám je do jednoho skvělého balíčku. Jenže ouha, Bethesdo, i když vnímám Starfield jako poměrně dobrou hru a dobrou zábavu, jaksi jste nám při tom všem zapomněli dát i ten vesmír.

Takže co všechno se tedy Burak Dabak rozhodl nacpat do své hry? No… prostě všechno.

Šílený vývojář si řekl, že pořádná vesmírná hra musí mít samozřejmě a především obří otevřený vesmír. Takže ten tu máme. K dispozici je tak ohromné množství hvězdných systémů, po kterých se můžeme volně pohybovat, ať už za pomoci skokových bran nebo díky vlastnímu warp pohonu, což ale trvá o poznání déle. Ale to samozřejmě milovníci space simulátorů mají rádi. Není lepších her, u kterých se dá odejít pro kafe nebo na záchod. Sluší se ale zmínit, že tady ten vesmír i docela dobře vypadá. Není to samozřejmě pastva pro oči jako v dražších titulech, ale já osobně oceňuji hlavně to, že tady vesmír není tak světlý, oranžový a růžový či modrý jako v No Man’s Sky. Mám zkrátka rád, když je vesmír temný, což se tady docela daří.

Nicméně dále Burak usoudil, že v pořádném simulátoru musí být i zábavné letecké souboje… Třeba takové, jako byly ve starém Freelanceru, na kterého pořád všichni tak vzpomínají. Fajn, tak je přidal taky a skutečně se mu to povedlo. Souboje jsou velmi akční, zábavné a díky dobré hudbě umí být i značně epické.

Vaše loď tedy disponuje různými typy zbraní, které si sami budete dokupovat, vyměňovat, vylepšovat a tak podobně, jak se na pořádný simulátor sluší a patří. Zároveň ale budete řešit své i protivníkovy štíty, vypouštět rakety, drony, přepínat rozdělení energie do různých systémů a tak dále. Takže je to akční, ale zároveň i trochu výzva, což je dobře.

Rozhodně je ale potřeba zmínit i to, že SpaceBourne 2 se nesoustředí pouze na stíhačky, nýbrž budete mít k dispozici i větší korvety nebo rovnou i celou mateřskou loď, do níž si pak zaparkujete právě třeba tu stíhačku nebo těžební loď. Ano, i tady si můžete koupit různé typy vesmírných plavidel, přičemž ne všechny jsou primárně bojové.

Takže ano, i zde můžete být bojovník, pirát, obchodník, těžař…, zkrátka, co budete chtít. To už je taková klasika. V rámci těchto rolí se pak můžete i přidat k různým guildám a věnovat se tak jejich úkolům, čímž si samozřejmě vyděláte peníze, které hýbou světem, tedy vesmírem. A ano, bude to i docela grind, když na něco budete šetřit.

To bychom tedy měli něco z Freelancera a něco z Xka, dobře… Tak teď ještě chceme volně přístupné stanice anebo rovnou i planety, na kterých budou města, vesnice, různé základny a tak dále. A rovnou by to mohla být i střílečka jako třeba Mass Effect. Ano… Tak to si Burak řekl taky… No… a tak to tam přidal… Vážně.

Takže podobně jako třeba v No Man’s Sky můžeme volně přistávat na planetách, létat nad jejich povrchem, pohybovat se po povrchu v takovém vozítku, nebo třeba střílet nevinné vesničany, což je nejlepší zdroj peněz...

Na planetách jsou ale právě i zmíněné základny či outposty, jež zároveň slouží jako takové dungeony s bossy a lootem, který je mimochodem barevně rozdělen tak, jak už dobře známe odjinud. Navíc je potřeba říct, že pocit ze střelby je překvapivě docela uspokojivý.

Každopádně to už je docela solidní mix žánrů… Co ale dalšího by měl takový super simulátor mít? Rozhodně jsou to hezky zpracované kokpity, po kterých se dá také rozhlížet. Já vím, je to prakticky k ničemu, ale za sebe můžu říct, že je to pro mě v rámci imerze veledůležité, opravdu. No, takže to tady máme taky. Je pravda, že kokpity nepatří k těm nejhezčím, což ale ostatně nic v tomto titulu, nicméně jsou dostačující a rozhlížení zde máme. Takže splněno. Jo a také musíme ručně přistávat a můžeme i žádat o povolení. To je pochopitelně také správně imerzivní záležitost a v každém pořádném simulátoru je to běžnou věcí.

Co už ale rozhodně nikdy nebylo tolik běžné, jsou další interiéry. Tímhle mě právě strašně namlsal ten Starfield. Mít loď, v jejíž útrobách se můžu procházet a navštěvovat posádku, nebo mít i něco svého v kajutě, to mě lákalo už od dob prvního Mass Effectu... Tady v rámci velkých lodí máte také interiéry a posádku, ale je pravda, že nejsou bůhvíjak interaktivní, kromě mateřské lodi, kde máte k dispozici zbrojnici na prodej věcí a hangár na vylepšování lodí. Ale nějakou vyloženě funkční kajutu nebo pokec s posádkou nečekejte. I když posádku v této hře rozhodně máte a potřebujete mít.

Tím se dostáváme k tomu, jak celá ta hra funguje a drží pohromadě.

Základní premisa je tedy taková, že nejste loď, ale osoba. To znamená, že budete v rámci jakýchsi RPG prvků řešit levely tří stromů dovedností - tedy vojáka, pilota a dobrodruha, přičemž každý tento strom zvyšuje statistiky, nebo odemyká i použitelné perky. Vlastní postavu pak budete zlepšovat právě i nákupem nových zbrojí a zbraní, nebo jejich lootováním z padlých nepřátel či v dungeonech.

To je jedna strana mince. Druhá strana je právě vaše loď, u které také budete řešit její statistiky, celková vylepšení, nebo výměnu dílčích komponent, od trupu a štítů až po různé typy zbraní či dronů. Tyhle úkony můžete dělat úplně stejně jako u vlastní postavy, tedy nákupem nebo lootem. Ve vesmíru totiž po sestřelených lodích také sesbíráte užitečné součástky, ale nalézt je můžete i při toulkách mimo kokpit. Staráte se zkrátka o sebe i o loď. Btw. po zničených lodích můžete i pochytat katapultované piloty a prodávat je do otroctví.

Tak, ale teď se podíváme na něco, co jsem od téhle hry ani já vůbec nečekal. Protože když se řekne, že tady vývojář tak nějak splácal Freelancera s obchodními simulátory a přidal k tomu i střílečkovou část, tak je to sice úžasné, ale po No Man’s Sky, Elite Dangerous nebo třeba Empyrionu už to tolik neoslní, byť to mixování samozřejmě zase dělá jiným a ne špatným způsobem. Jenže tady si náš milý Burak Dabak řekl, že to chce mít jako jeho kámoši z tureckých TaleWorlds Entertainment, a udělal ze SpaceBourne Mount & Blade ve vesmíru. Jo, slyšíte dobře.

Jasně, já vím, že i třeba v Xku a jinde se dá budovat celé vlastní impérium a vyvolávat války mezi frakcemi, ale tady je to opravdu tak jednoduché a právě Mount & Blade připomínající, že jsem úplně žasnul. Dokonce si tady zcela intuitivně děláte vlastní letku nebo pozemní jednotku, kterou komandujete funkčními klávesami. Vybíráte si své velitele a jejich vojáky či letky, vylepšujete jejich lodě, posíláte je na mise, čímž sami levelují. Dále zabíráte hvězdné systémy nebo stanice, či stavíte vlastní stanice, vedete diplomatické styky, uzavíráte dohody, nastavujete politické zřízení a daně, provádíte raidy na systémy, plundrujete vesnice na planetách a tak dále. V rámci své stanice si dokonce můžete i navrhovat vlastní patra. Ne, že bych to nějak toužil dělat, ale přesto jsem už uznale kroutil hlavou.

SpaceBourne 2 ale samozřejmě nabízí i příběh, který rozhodně doporučuji alespoň do určité doby následovat, protože vám postupně ukáže a zpřístupní důležité aspekty hry, včetně potřebné posádky a budování vlastní frakce. Jinak si ale pochopitelně můžete dělat, co jen budete chtít.

Tak, tohle všechno tady skutečně je a v rámci mezí Early Accessu to i funguje.

A jsme u toho. Samozřejmě v možnostech studia s jedním nadšencem nelze předpokládat, že vše bude tipťop, takže zkrátka budete narážet na bugy a glitche. Naštěstí jsou to ale většinou jen drobnosti, které vám hru příliš kazit nebudou, ale občas to prostě budete muset restartovat, aby vám třeba znovu začal fungovat hyper pohon, nebo abyste si mohli přepnout lodě apod. Pozor si také dávejte na ukládání pozice, protože se mi nejednou stalo, že jsem si hru uložil, ale načtení mě hodilo stejně do jiného bodu, a já tak ztratil třeba 15 minut hraní. Od té doby jsem vždy raději ukládal na více slotů a vícekrát po sobě.

Co se týče grafické stránky, tak je asi pochopitelné, že to nebude vypadat jako u personálně a rozpočtově nabité konkurence, a především povrchy planet nebo dungeony jsou tady docela bídné. Ale hratelnosti a zábavě to nijak nepřekáží, takže já s tím nemám problém, stejně jako mi kdysi nevadila alfa verze prvního Mount & Blade, kde třeba hrady ještě neměly ani textury. Prostě to není tak hrozné a třeba ve vesmíru mi hra přijde i docela pohledná.

Dále pokud se podíváme na herní rozhraní, tak je pravda, že ze začátku se vše jeví poněkud nepřehledně a složitě. Všude jsou různé tabulky, tlačítka, přepínátka, filtry a vyhledávače, ale chce si to jen zvyknout a dostat to do krve. Pak už budete jako ryba ve vodě. A pokud si s něčím nebudete vědět rady, tak hra disponuje i podrobným tutoriálem, včetně videí, což je nutno ocenit. Je tedy fakt, že některé mechaniky by chtěly zjednodušit, třeba přenos věcí mezi loděmi, ale není to tak zásadní.

Jako další mínus bych ještě zmínil použití joysticku, které je sice teoreticky možné, ale minimálně mně to moc dobře nefungovalo. I když jsem vše v nastavení namapoval, tak SpaceBourne má prostě více ovládacích prvků, než má můj knipl tlačítek, a tím je tedy potřeba kombinovat ovládání i s klávesnicí, což mi přijde naprosto běžné a normální v jiných titulech. Tady jsem ale narazil na problém, že při každém sáhnutí na klávesnici se mi deaktivoval joystick, což bylo vždy nutné znovu aktivovat nějakým tlačítkem přímo na něm. Jenomže třeba v souboji je zkrátka potřeba ovládat obě periférie současně, a toho mi nějak nešlo docílit, takže jsem nakonec hrál na myši. Je to škoda, ale třeba se to do plné verze ještě vyřeší.

Dále by se mi líbilo, kdyby ve hře bylo více okolních lodí, které by i samy navazovaly nějakou komunikaci, jako tomu bylo ve Space Rangers. Jsem ale rád, že alespoň já můžu oslovovat je a žádat třeba nějakou misi, nebo rovnou jejich náklad, což v některých konkurenčních titulech také není úplně standardem.

SpaceBourne 2 prostě není dokonalý, ale jedná se o velmi ambiciózní indie titul, který jednoduše chce dělat všechno, a rozhodně to nedělá špatně. Už teď nabízí desítky hodin zábavy a můžete se v něm vyřádit dle vašich představ. Já za sebe můžu říct, že jsem zde zažil mnoho silných okamžiků a mnohokrát jsem si vzpomněl na starýho dobrýho Freelancera. Třeba když jsem se jednou na poslední chvíli vrátil zachránit svou stanici před nepřáteli, kdy jsme, sice proti malým levelům, ale přesto pět proti dvaceti, zažili obrovskou bitvu za doprovodu epické hudby. Minimálně tohle umí SpaceBourne 2 naprosto skvěle.

Závěrem tedy chci říct, že jsem si hru poměrně dost užil, i když byla ještě v Early Accessu. Měla ještě nemálo chyb, ale nabídla již spoustu zábavy a dobrý mix žánrů, včetně zakomponování toho nejlepšího z konkurence. Pan Burak Dabak je rozhodně srdcař, který ví, co má vesmírný simulátor mít. Nedá se sice říct, že by to byl ten jeden, který bude vládnout všem, ale třeba jednou… Kdo ví?