Plusy

apokalypsa bez zombíků, dramatický hudební podkres, střelná zbraň jako zastrašující prostředek

Mínusy

grafika, hratelnost, level design, herní doba, někdy nejasné šplhání, špatná optimalizace, zlobí ovládání myší, soubojový systém, naprosto zahozený potenciál soubojů a obecně konfrontace s jinými lidmi

Hra I Am Alive byla příslibem výjimečného postapokalyptického zážitku, který se bohužel vůbec nepovedl. Velkým lákadlem přitom bylo zemětřesením zničené město, které společně s nedýchatelným prachem a některými přeživšími mělo samo o sobě představovat tu největší hrozbu, namísto donekonečna omílaných zombíků.

Nápad to byl dobrý a mnohé jeho kontury ve hře skutečně jsou. Budete tedy hledat svou rodinu, která je uvězněna kdesi v troskách města. To znamená, že vás čeká nemálo šplhání, které je navíc značně omezeno výdrží. Pokud vám tedy uprostřed šplhu dojde, tak spadnete. Dále vás na vaší pouti čekají různí lidští protivníci, které ale jednoduše nepozabíjíte. Jde totiž o to, že v této hře je minimum nábojů a vaše postava je i v boji nablízko poměrně slabá. Vše je tak postaveno na jisté kombinaci blafování a protiútoku, což znělo dobře, ale bohužel se to úplně nepovedlo. Věc se má totiž tak, že musíte skutečně pouze tu správnou kombinaci odhalit, tedy například namířit na protivníky prázdnou zbraní či vystřelit svůj jediný náboj do jejich šéfa a doufat, že ostatní se vzdají. Případně jednoho překvapíte mačetou a dalšího shodíte ze střechy. Pokud většinu takových setkání uděláte v nějakém špatném pořadí, zemřete.

Takže tedy nápad zněl dobře, provedení dopadlo příšerně. A takhle je to bohužel se vším. Šplhat můžete jen na předem daných pozicích, přičemž ne vždy je to zcela jasné. Hratelnost je taková tuhá, rozhlížení myší blbne, level design je o hledání schované cesty, grafika je ošklivá a rozplizlá a tak dále.

Na I Am Alive skutečně není skoro nic, co by stálo za pochvalu.