Plusy

dějové zasazení, atmosférický začátek, pocit ze střelby, celkem užiteční parťáci

Mínusy

nelze vykukovat zpoza rohů, spojenci vás vytlačí z krytu, bugy, prostředí, velmi krátká kampaň

Po smrti severokorejského vůdce Kim Čong-ila se do čela země dostává jeho syn Kim Čong-un, kterému se podaří sjednotit obě Koreje. Japonská vláda kapituluje a Korea zaútočí na USA. To je v kostce dějové zasazení, které je největším lákadlem celé hry.

Vy se v roli bývalého mariňáka a pilota připojíte k americkému odboji, jehož členové si pro vás přijdou krátce po úvodu, který je zároveň nejatmosféričtější částí hry. Budete totiž z autobusu sledovat, jak taková okupace může vypadat a jak se korejské jednotky chovají k civilistům. Bohužel hned poté hra sklouzne do klasické naskriptované jízdy, ve které skoro nesundáte prst ze spouště a projdete si všechna známá klišé. To by asi ani nevadilo, protože je to prostě střílečka, jenže tady je problém v tom, že hra nevytěží své originální zasazení a začne vás provázet úplně sterilním prostředím, které vůbec nemá hloubku. Ano pár momentů se ještě najde, ale jinak je začátek tím nejlepším, co hra má a dál už budete jen střílet panáky. Vaši spojenci vám v tom budou celkem slušně pomáhat, ale také vás klidně budou vytlačovat ven z krytu, když náhodou budete stát na jejich místě.

Celá kampaň zabere jen zhruba tři hodiny, ale možná je to nakonec dobře, protože i když je pocit ze střelby dobrý, hra postrádá něco, co by ji vytahovalo z těžkého průměru.

Homefront se tedy jeví jako špatná hra, ale tak zlé to není. Je to celkem ucházející střílečka, která ale bohužel promarnila slušný potenciál. Multiplayer ještě mohl být pro mnohé tím stěžejním, ale ten nehodnotím.