Plusy

herní možnosti a svoboda, spousta předmětů, atmosféra, hudba, příběh, komplexní lore světa, systém levelování, editor a modifikace, přepínání pohledů, vedlejší questy, zbroje z částí, datadisky

Mínusy

málo dabovaných textů, soubojový systém na blízko, zasekávání o překážky, pathfinding companionů, někdy nejasné volby v rozhovorech, propady pod texturu

Dnes již světoznámá série The Elder Scrolls začala už v roce 1994 s podtitulem Arena, ve kterém nám nadělila otevřený svět a hromadu herních možností. Tenkrát hra působila jako zjevení a druhý díl s názvem Daggerfall dovedl vše ještě do šílenějších rozměrů. Herní svět čítal desítky tisíc kilometrů čtverečních, tisíce měst a obyvatel, ale byl samozřejmě automaticky generovaný, takže se vše velmi rychle opakovalo. S třetím dílem se už série vydala jiným směrem, a tak nám nabídla jen titěrný zlomek někdejší velikosti světa, ale zato detailní a ručně dělaný. Už jsme se tedy nepodívali na celý kontinent Tamriel, jako tomu bylo v Aréně, ale "pouze" na ostrov Vvardenfell, který se nachází v provincii Morrowind, po které hra dostala název.

Hra se tedy odehrává v domovině dunmerů a příběh se točí okolo podivné nákazy a znovuzrození dávného generála Nerevara Indorila. Hráč se do děje dostává už klasicky jako vězeň, kterého ale vzápětí propouští, a dostává se před volbu povolání, které si jednak může vybrat z přednastavených možností, nebo jej může nechat vygenerovat tím, že odpoví na několik otázek, anebo si jej zcela vytvoří sám. Tím se dostáváme k jedinečnému systému levelování, který se odvíjí podle zvolených hlavních a vedlejších atributů, jež si vyberete právě při tvorbě vlastního povolání. To znamená, že ke zvýšení levelu se dostanete tím, že si budete zlepšovat vybrané schopnosti, a to uděláte tak, že ony schopnosti budete používat nebo zaplatíte různým trenérům. Je to asi ten nejsmysluplnější systém zlepšování, který v RPG existuje, a zlepšení je ve hře opravdu znát. Na začátku jste tedy úplná nula, která pomalu běhá, skoro nevyskočí na první schod a zbraní se trefí až na několikátý pokus.

Když už máte tedy povolání a seznámíte se s herními základy, příběh vás vede do města Balmora, kde se budete hlásit jistému Caiovi Cosadesovi. Dostanete jen pár rad a strohý popis cesty a zbytek je zcela na vás. Právě naprostá svoboda pohybu a veškerého konání je to, čím si Morrowind ve své době vysloužil označení Offline MMORPG. Zkrátka tady máte svět a poraďte si. Chcete se pustit po hlavní dějové lince a jít do zmíněné Balmory? Tak jdětě. Nechce se vám a zatouláte se úplně někam jinam? Žádný problém. Všude se to hemží NPC postavami, které mají svá jména i původ a mohou vám zadat další úkoly nebo nabídnout vstoupení do různých cechů, kultů apod. Na hře je skvělá také ta oldschool hratelnost, což znamená, že vás rozhodně nikdo za ručičku nepovede. V úkolu vám jen někdo řekne, že do zmíněné jeskyně se musíte vydat jižní bránou, poté odbočit u velkých balvanů na jihovýchod a je jen váš problém, že neznáte světové strany, protože tady se na značky, šipky či jiné moderní navigace ještě nehraje a asi jen starší hráči ví, jak skvělý pocit je, když si na všechno mohou přijít sami. A že jste si omylem zabili důležitou postavu pro příběh? No tak to už příběh nedokončíte. Smůla.

Morrowind vám zkrátka dovolí skoro vše a také prověří vaše schopnosti. Ve hře je navíc milion různých předmětů, oblečení, nástrojů, zbraní a zbrojí, takže bude také co kupovat a prodávat. K tomu je zde k dispozici i smlouvání. Zbroje se navíc skládají z jednotlivých částí, takže do setu budete hledat boty, chrániče nohou, kyrys, helmu, ale také levý a pravý nárameník či levou a pravou rukavici. Díky tomu máte větší radost, když seženete kompletní set. Je škoda, že v dalších dílech se i toto zjednodušilo. Jinak se ve hře nachází také hromada různých nápojů a lektvarů, které si navíc můžete vyrábět pomocí alchymie, nebo jsou tu různá kouzla či možnost si tvořit vlastní.

Ještě bych zmínil, že ve hře se plynule střídá den a noc a také se mění počasí, což není zvykem ani u mnohem mladších her. Čekají vás tak různé bouřky, deště, písečné vánice apod. Morrowind je zkrátka ohromný a při představě, že tohle vše se vešlo na jedno jediné CD (takové placaté kolečko s pouhými 700 MB kapacity), a to v roce 2002, tak nezbývá než smeknout.

Samozřejmě i Morrowind se neobešel bez bugů a různých problémů, takže se stane, že úkolová postava nemusí dělat to, co má, nebo že občas spadnete pod texturu, ale jinak převládají spíše kladné stránky. Možná bych vytknul ještě soubojový systém na blízko, protože když vaše postava ještě nemá dostatečný skill, tak můžete mečem bodat soupeře přímo do oka, ale stejně se netrefíte, což trochu frustruje. Spíš měl každý zásah ubírat jen malé množství životů právě podle skillu, což by fungovalo a nekazilo pocit z boje.

Závěrem nezbývá než Morrowind doporučit všem fanouškům her na hrdiny, protože tolik možností jinde nenajdete. Sice má už své roky, ale pořád se dá dobře hrát i bez modifikací a na zastaralou vizuální stránku se dá zvyknout.