Plusy

filmečky před příběhovými misemi, dvě časové roviny, garáže a vylepšování vozů, někdy pěkně hustý provoz, ovladatelnost vozidel, úroveň hledanosti se dělí na auto a postavu

Mínusy

ovládání motorek, ovládání postavy mimo vozidla, příšerná střelba, vzhled a pohyby hlavní postavy, grafické glitche, v pohledu "z kapoty" není slyšet motor, za hlavní mise nejsou peníze, podivně vypadající kolize s chodci, někdy jsou ulice úplně prázdné, v ulicích se opakuje příliš málo druhů vozů

První Driver byl docela úspěšnou hrou, která v podstatě jako první nabídla plnohodnotné honičky s policií v otevřeném 3D městě. Ani tenkrát to nebyla špičková hra, ale ve svém stylu byla rozhodně revoluční. Jenomže od té doby uplynulo mnoho času a celý nový žánr městských akcí definovala série Grand Theft Auto, která nastavila laťku tak vysoko, že všichni ostatní ostrouhali, včetně Drivera.

Po velmi nezdařeném třetím dílu to zkouší díl čtvrtý s podtitulem Parallel Lines, který je o mnoho lepší, a určitě by byl i mnohem lépe vnímán, kdyby zkrátka neexistovalo nic se zkratkou GTA. Driver: Parallel Lines se pak u GTA viditelně inspiruje skoro ve všem. Jistě, v městké akci toho není asi už moc co vymýšlet, a také proč nepřevzít věci, které fungují, jenomže Driver zkrátka dělá vše mnohem hůř. Není to ale tak špatné, že by tento díl nestál za zahrání. Je to ve výsledku docela solidní průměrná hra.

Hra se odehrává v New Yorku a začíná v sedmdesátých letech, kde se v roli mladého řidiče snažíte prosadit v místním podsvětí. Avšak časem se něco zvrtne a vás zavřou do vězení, z nějž se dostanete až v roce 2006. To je vlastně asi největší eso celé hry, protože se s letopočtem vše změní - auta, menu, trochu i město. Ovšem jinak je vše stejné. Budete prostě po vzoru GTA jezdit po mapě a plnit hlavní či vedlejší mise. Vedlejších misí je tedy jen málo druhů, ale třeba závody stojí za vypíchnutí. Tyto vedlejší mise budete muset plnit, pokud budete chtít upravovat vaše vozidla v garáži, protože z nepochopitelných důvodů za hlavní mise nedostanete ani cent. Působí to zvláštně, když v hlavních misích jde často o velké peníze. Holt kurýr podsvětí zřejmě pracuje zadarmo. Ve zmíněné garáži pak můžete mít solidní sbírku aut, ať už ze sedmdesátek, nebo i těch nových, kterých je poměrně dost. Ale to bohužel neplatí pro auta na ulicích - tam se totiž pořád dokola opakují sotva čtyři druhy jen v různých barvách, a to tedy dost bije do očí.

V Reflections nám už dávno dokázali, že arkádový jízdní model umí, takže i tento díl nabízí dobře ovladatelné vozy. Jízda je tedy příjemná a zábavná, narozdíl třeba od konkurenčního Scarface. Model poškození aut také není špatný a vozidla také nepůsobí až tak "papírově" jako v GTA, což je dobře. Ovšem třeba motorky se minimálně na klávesnici ovládají příšerně. Za zmínku pak určitě stojí i provoz. Někdy jsou totiž ulice opravdu plné, což vypadá dobře, a je radost kličkovat mezi auty. Avšak jindy jsou zase třeba velké magistrály nepochopitelně prázdné.

Ve výsledku bych řekl, že na hře je vlastně dobré "jen" samotné ježdění. Tohle tvůrci prostě umí, a kličkování v hustém provozu dovede opravdu bavit. Na městské hře je to nakonec to nejdůležitější. Ale jinak by Driver: Parallel Lines totálně pohořel. A to je právě to - vše ostatní už nestačí. Hlavní postava vypadá ošklivě a hýbe se jako rozevlátý hadr ve větru. Veškerý pohyb mimo vozidla se blbě ovládá a přestřelky jsou naprosto hrozné a konzoloidní (pravé tlačítko myši zamkne cíl). Při zvoleném pohledu "z kapoty" není slyšet motor a kolize s chodci vypadá podivně. Město je pak v podstatě prázdné a nic se v něm neděje. Na nějaké obchody, bary a jiná místa rovnou zapomeňte. Driver: Parallel Lines je zkrátka velmi chudý příbuzný GTA. Pokud ale chcete něco v tomto stylu a GTA už se přejedlo, tak to za zkoušku stojí.